Jak se chová medvěd ve volné přírodě, když spatří člověka? Mediálně zajímavé a známé jsou většinou jen případy, kdy medvěd útočí a způsobí lidem zranění nebo je vyděsí. Veřejné mínění o medvědech proto není příliš valné a většina turistů nebo místních setkání s medvědem považuje za nebezpečné. Jak častá medvědí agrese je a co medvěd dělá, pokud neútočí? Na tyto a jiné otázky přináší odpověď vědci, kteří výsledky podrobného monitoringu ve Švédku za použití nejmodernější techniky publikovali v prestižním časopise PlosOne.

Mapa rozšíření medvěda hnědého ve Skandinávii. Zdroj: www.environment.no

Stejně jako v řadě evropských zemí, i ve Skandinávii pronásledování a lov medvědů v minulých staletích způsobil významný pokles jejich populace. Z původních zhruba čtyř až pěti tisíc medvědů jich zde na počátku dvacátého století zbylo jen něco málo přes stovku a teprve zavedení celostátní ochrany v Norsku (v roce 1973) a ve Švédsku (v r. 1927) zachránilo zdejší populaci před vyhynutím. Podle posledních odhadů žije dnes ve Švédsku zhruba 3300 jedinců a dalších zhruba 170 v Norsku.


Dlouhodobý návrat medvěda do skandinávské přírody provází obavy lidí z konfliktů s touto šelmou. Je to i tím, že lidem chybí objektivní informace o běžném chování medvěda při setkání s člověkem. Švédští a norští vědci tuto mezeru částečně zaplnili. V rámci unikátního projektu sledovali třicet medvědů s GPS obojky, které zaznamenávaly jejich reakce, pokud se k nim přiblížil člověk.


Výzkum byl prováděn na jižním okraji výskytu skandinávské populace medvědů, v mírně zvlněné lesnaté oblasti  centrálního Švédska, kde je nízká hustota lidského osídlení a hustá síť zpevněných cest. Průměrně zde na 1000 km2 žije asi třicet medvědů a jejich populace podléhá každoročnímu regulačnímu odlovu, který zde probíhá vždy od 21. srpna do 15. října.


Během tříletého projektu zde vědci provedli 169 simulací náhodného setkání s medvědy, které spočívaly v tom, že se k předem lokalizovanému medvědovi, opatřenému GPS obojkem, přibližovala skupinka osob. Tyto simulace probíhaly vždy mezi 11. a 16. hodinou, kdy se v lese obvykle pohybuje nejvíce návštěvníků a medvědi se zdržují ve svém úkrytu. Svým chováním pozorovatelé demonstrovali běžné návštěvníky – pohybovali se průměrnou turistickou rychlostí a při chůzi si povídali. Takto se k medvědovi přiblížili až na vzdálenost zhruba padesáti metrů. Pohyb medvěda – přesnou pozici v minutových intervalech mezitím zaznamenával GPS obojek.


Mezi nejdůležitější závěry výzkumu patří, že žádný z medvědů neprojevil jakékoli náznaky agresivního chování. To potvrzuje dřívější domněnky, že skandinávští medvědi jsou méně nebezpeční než asijští či severoameričtí. Většina pozorovaných medvědů (80 %) opustila svůj původní úkryt, aby se vyhnula setkání s člověkem, ostatní zůstali v úkrytu ve vegetaci a nenechali se rušit. Častěji ustupovali do bezpečí mladší zvířata nebo ta, ke kterým se blížila větší skupinka pozorovatelů. 

                  Medvěd hnědý. Photo: Erling Maartmann

 

Vyrušení medvědi, kteří opustili svůj původní úkryt, se většinou rozhodli znovu usadit až ve vzdálenosti delší než jeden kilometr (99 – 6291 metrů). Pouze v patnácti procentech případů pozorovatelé medvěda zahlédli a ve 3 % uslyšeli jeho pohyb, což ukazuje, že většina turistů si medvěda v bezprostředním okolí vůbec nemusí všimnout. Medvědi si ke svým úkrytům zpravidla vybírají místa skrytá ve vysoké či neprůchodné vegetaci.


Švédský výzkum tak potvrdil, že medvěd je ve vztahu k člověku velmi plachý, setkáním s ním se vyhýbá a pokud k němu dojde, volí ústup do úkrytu v bezpečné vzdálenosti. Pravděpodobnost, že obyvatelé či návštěvníci zdejší přírody na medvěda narazí je malá, protože jejich zdejší populační hustota je nízká a denní úkryty se obvykle nacházejí v těžko přístupném terénu, který není pro běžné turisty lákavý.


Originální článek, který obsahuje i další dílčí závěry, naleznete na

www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0031699

 

JOSEFA VOLFOVÁ