English version

Blízká setkání s vlky

Shrnutí evropských zkušeností

24.2.2017, Šelmy.cz

Švýcarští přírodovědci předložili shrnutí prvního evropského průzkumu chování vlků v krajině ovládané člověkem. Podnětem byla debata, která se rozproudila ve Švýcarsku poté, co se začaly množit zprávy o vlcích, kteří se „přestali bát člověka“. Protože blízkých setkání s vlky postupně přibývá v Česku, jsou zkušenosti z Evropy podnětné i pro domácí debatu.

Vlci ze smečky v pohoří Calanda ve východním Švýcarsku se údajně začali chovat „jinak“ – byli častěji pozorováni za bílého dne, přibližovali se k lidem nebo procházeli v jejich těsné blízkosti, zdržovali se poblíž stodol a stájí na okraji vesnice a dokonce přišli až do vesnice Vättis. Místní lidé se začali obávat, že šelmy se stávají méně plachými a mohly by představovat větší nebezpečí. I když nebyly hlášeny žádné případy, kdy by se vlci chovali k lidem agresivně, vydal federální úřad pro životní prostředí na žádost místních úřadů povolení zastřelit dva vlky přicházející k obydlím (švýcarská pobočka WWF rozhodnutí napadla u správního soudu).

 

Vlci blízko lidských sídel se setkání s člověkem vyhýbají

Vědci, kteří se zabývají ekologií velkých šelem v rámci švýcarského projektu KORA, se pokusili zhodnotit, do jaké míry je „nové“ chování calandských vlků důvodem k obavám. Za tím účelem požádali kolegy z expertní skupiny Mezinárodního svazu ochrany přírody Large Carnivore Initiative for Europe (českým zástupcem v ní je odborník na ochranu velkých šelem Hnutí DUHA Olomouc Miroslav Kutal), aby se podělili o své poznatky a zkušenosti s chováním vlků v hustě osídlené krajině.

Z odpovědí, které obdrželi od odborníků na velké šelmy z 28 evropských zemí, v nichž trvale žije alespoň jedna vlčí smečka, vyplynulo, že ve všech těchto zemích se někteří vlci usadili v těsné blízkosti lidských sídel. V Portugalsku například vlci pravidelně využívají brlohy vzdálené méně než 3 kilometry od vesnice. Vlci přicházejí často k lidským obydlím i v zemích, kde jsou celoročně nebo po část roku loveni (Bulharsko, Slovensko, Bělorusko), přímému setkání s člověkem se přitom však obvykle vyhýbají.

Ve 14 zemích byly zaznamenány případy, kdy se vlci přiblížili k člověku, často však šlo o ojedinělé události nebo nebylo možné důvěryhodnost informace ověřit. V Německu například vzbudila pozornost vlčí smečka pohybující se poblíž dolnosaského města Münster, jejíž příslušníci se pravidelně přibližovali k lidem. Mohlo to však být důsledkem toho, že lidé vlky předtím krmili a navykli mladé šelmy na svou přítomnost. Žádní jiní vlci žijící v Německu se takto nechovali.

U nás bylo v době sběru dat nejlépe zdokumentovaným případem vzácné setkání koordinátorky Vlčích hlídek Leony Kutalové s mladým vlkem v oblasti Ralska před třemi lety.

 

Bájné útoky vlků?

Ve 12 zemích se objevily zprávy o agresivním chování vlků vůči člověku. Téměř vždy šlo o zvířata trpící vzteklinou nebo situace,  v nichž měla šelma potřebu se bránit (například během lovu nebo když se pastevci snažili vlky odehnat od poraněné ovce). Nevyprovokavané útoky byly ohlášeny pouze ve Španělsku, a to mezi lety 1957 až 1975. V žádném z případů se nepotvrdilo, že by zaznamenané agresivní chování vlků vůči člověku mělo jakoukoliv souvislost s častějším výskytem vlků v obydlených oblastech nebo v blízkosti lidí.

Řada popisů setkání člověka s vlkem pochází pouze z médií a nebylo možné je ověřit. V některých případech se ukázalo, že šlo o zkreslené nebo úplně smyšlené příběhy. Mezi místními lidmi v balkánských zemích (ale i na Slovensku) sice běžně kolují mýty o krvežíznivých útocích vlků na člověka, vždy jde ale o neověřené historky „z druhé ruky“, u kterých se nedá dopátrat, kde a koho přesně měli vlci údajně napadnout.

Naučit se žít s vlky „za humny“

Ve svém shrnutí se vědci z KORA pozastavují nad tím, co je vlastně „normální“ chování vlků v obydlené krajině. V představách mnoha lidí je vlk plachou šelmou, která se zdržuje v neobydlených oblastech daleko od lidí. Tam po staletí pronásledované šelmy v minulosti nalezly útočiště před systematickými snahami o jejich vyhlazení. Situace se však ve druhé polovině 20. století změnila a vlci se, v důsledku přísné legislativní ochrany i změn ve způsobu využití krajiny, začali postupně vracet do svých starých domovů. Zde nacházejí krajinu výrazně přeměněnou člověkem, které vládnou právě lidské aktivity.Foto: Peter A. Dettling

Nesmělý návrat vlka do švýcarského distriktu Surselva v roce 2006. Foto: Peter A. Dettling

Autoři studie považují „normálního vlka“ za inteligentní zvíře, které se dokáže přizpůsobit novému nebo měnícímu se prostředí učením a předáváním zkušeností v rámci smečky. V tomto ohledu můžeme přizpůsobivost vlků, kteří se začleňují do krajiny s dominující lidskou aktivitou, považovat spíše za „normální“ chování, ačkoliv to zjevně není vlastnost, kterou lidská společnost oceňuje.  Právě rozpor mezi očekáváním veřejnosti a reálnou zkušeností může vysvětlit zvýšenou reakci veřejnosti na blízká setkání s vlky.

S nově se rozšiřujícími populacemi vlků v hustěji obydlených čátech Evropy logicky dochází k častějším setkáním s člověkem. To může vyvolat obavy veřejnosti.  „Lidé ve Španělsku jsou zvyklí žít s vlky a téměř nikdo se jich nebojí. Strach z vlků se zdá být kulturní charakteristikou zemí střední a severní Evropy, kde právě probíhá vlčí rekolonizace“, dodává Juan Carlos Blanco, odborný konzultant španělského projektu „Proyecto Lobo“.

Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána souvislost mezi  častější přítomností vlků poblíž lidí a možnou zvýšenou agresivitou těchto šelem, vede se další debata o tom, zda je účelné sbližování vlků a lidí bránit a pokud ano, jakými metodami. Zatím však v tomto směru nejsou k dispozici podrobnější studie, zkušenosti či data použitelná pro ucelenější analýzu.

Úkolem biologů je snažit se lépe poznat a popsat mechanismy změn chování volně žijících vlků, aby místním lidem a úřadům pomohli se s obnovenou přítomností šelem vyrovnat a předcházet potenciálním konfliktům. Spolupráce a sdílení zkušeností napříč evropskými zeměmi je přitom zásadní, významnou roli při koordinaci může sehrát expertní skupina Large Carnivore Initiative for Europe.

 

MARTINA DUŠKOVÁ

 

Zdroj: J. Huber J., von Arx M., Bürki R., Manz R. & Breitenmoser U. 2016. Wolves living in proximity to humans. Summary of a first enquiry on wolf behaviour near humans in Europe. KORA Bericht Nr. 76. KORA, Muri bei Bern, Switzerland. 19 s.

Práce Hnutí DUHA Olomouc na ochraně a monitoringu velkých šelem probíhá i díky podpoře individuálních dárců – Přátel velkých šelem. Přidejte se prosím také na www.selmy.cz/podpora.

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr