Letos v zimě jsem objevila Vlčí a Rysí hlídky. Právě tam jsem se doslechla o monitoringu medvědů na Malé Fatře. Hned mi bylo jasné, že se musím alespoň pokusit se na něj dostat.
Povedlo se. S kamarádkou jsme si naplánovaly společné pozorování nejlépe z pohodlí posedu pod horami. Avšak realita je skoro vždy jiná. Při rozdělování stanovišť na nás zbylo pár posledních míst, kterých však bylo více než zbylých osob. Přijaly jsme tedy výzvu a každá se vydala na jiné stanoviště. Sama v horách jsem dosud spala dvakrát, a to ve stanu. Takže nadcházející dvě noci na lokalitě pod širákem s medvědy jsem odsunula někam do nevědomí. Usadila jsem se v pátek večer na daném místě a čekala.
V 19:30 jsem zaslechla podezřelé bručivé zvuky, takové hravé. O dvacet minut později jsem zaostřila a... "ty pařezy tam ještě před chvílí nebyly!" Popadla jsem dalekohled a spatřila své první medvědy! Respektive medvědici se dvěma medvíďaty. Pocity se těžko popisují. Veškeré vnímání reality se napne do dvou skel v dalekohledu a brada povolí a spadne. Strávila jsem s nimi až do setmění, kdy mě v dalším pozorování zabránil nedostatek světla. Matku jsem odhadla na 120 kg s výškou v kohoutku 100 cm. S lehkým šimráním na šíji, strachem ze spánku v otevřené přírodě a netrpělivostí do rozbřesku jsem propadla velmi lehkému spánku.
Ráno budík v 4:00 a hurá k dalekohledu! Tentokrát nesmím zapomenout fotit! V 5:15 se náhle ozvalo roztomilé ale intenzivní bručení a zpoza stromů vylezla moje medvědice a za ní poskakovala medvíďata. Sedla si přesně tak, abych na ně měla ideální fotogenický výhled a začala kojit. Foťák! Stihla jsem udělat dvě roztřesené fotky na 120 metrů se zvětšením 18x. Kvalitě fotky snad pomohlo výborné ranní světlo. Po kojení jsem je pozorovala do 6:13. Rodinka se pásla, medvíďata si hrála, ale převážně ve stromovém porostu, kde na ně nebylo moc vidět.
Den jsem strávila odpočinkem a objevováním okolí a místních restauračních zařízení, které nás ochránily před nepřízní počasí.
Večer jsem usedla na pozorovatelnu a moje "Žofka" (pokřtila jsem si ji tak čistě soukromě) přišla ve stejnou dobu jako v pátek. Přece mě nenechá čekat! V 19:50 ze stejného směru. Až do tmy se pásli, hráli si a procházeli se krajinou pro mě velmi dobře pozorovatelnou. Když jsem se s nimi loučila, netušila jsem, že už se neuvidíme.
Budík 4:30, vyskočila jsem ze spacáku a těšila se na "medvídky", avšak tentokrát se z jiného směru přiloudal subadult (přibližně 80 kg, výška 90 cm) a poflakoval se na místě půl hodiny a pak odešel. Žofka s malýma už nepřišla, ale já vím, že na ně nikdy nezapomenu.
HANA VÁLKOVÁ
