Nejde přitom "jen" o zajíce nebo ježky, ale i o přísně chráněné velké šelmy

Od té příhody brzy uplyne rok. Stmívalo se. Říjen ještě nestrhal ze stromů všechno listí, tma už ale padala brzy. Aut na silnici u Dolní Bečvy s večerem ubývalo, každý chtěl být rychle doma. Měla tam být značka s omezením rychlosti aspoň na padesátku, přestože lidská obydlí jsou daleko. Značky měly chránit někoho jiného. V beskydských lesích nedaleko žily tři samice rysa ostrovida, naší největší kočkovité šelmy. Podobné populace najdeme už jen na Šumavě. Fotopasti ochranářů v Beskydech už od léta radostně cvakaly - samicím se tady narodilo celkem sedm mláďat, rysice Lenka měla hned tři. Bezstarostná koťata dováděla a stále častěji vyrážela na průzkum dál od matky. I přes silnici u Dolní Bečvy. Pak nastal 12. říjen 2015 večer. Jedno z koťat stojí uprostřed vozovky. A uhranutě zírá na světla blížícího se auta. Co to je? Něco takového v lese nahoře v horách ještě nevidělo. Zvířecí reflex plachého rysa se ozval pozdě. Náraz je příliš silný. Zvědavost stála devítikilové rysí kotě na téhle silnici život. 

 

Divočina nestačí 

Zatímco takový srnec potřebuje k životu území o rozloze zhruba jednoho kilometru čtverečního, rys ostrovid je mnohem náročnější, jeho teritorium může mít až 400 čtverečních kilometrů. Nestačí mu tedy ostrůvek divočiny, za potravou nebo na námluvy se díky svému zvířecímu pudu vydává daleko. Instinkt je neúprosný: mladí rysi musí s dospíváním opustit teritorium matky rysice a najít si své vlastní rozlehlé území. 
Právě během téhle zkoušky dospělosti hodně zvířat zemře: zatímco kdysi dávno jim stály v cestě maximálně vysoké horské štíty nebo divoké řeky, dnes jim cesty znemožňují hlavně silnice, průmyslové zóny nebo velká města. Plotům a světlům velkoměst se umějí vyhnout, avšak několikaproudé silnice či dálnice, které kříží šelmě cestu, mohou být pro rysa osudné, podobně jako se to stalo jednomu z Lenčiných trojčat. 
Jen o necelé dva týdny dřív než Lenčino kotě zemřel na silnici u Lidečka na Vsetínsku jiný mladý rys. „Velmi zvláštní chování mláděte, které si před osudnou srážkou s vozidlem údajně hrálo několik desítek minut s domácí kočkou, nasvědčuje tomu, že rys žil delší čas bez matky," říká Michal Bojda z olomoucké odnože Hnutí DUHA. Ztrátou matky jsou však všechna její mláďata odsouzena k smrti. V tomto věku totiž ještě nejsou schopná se o sebe postarat." 
V Moravskoslezských Beskydech žije nyní jen deset dospělých rysů a rysic. Přestože jde o přísně chráněné zvíře, umírá někdy i rukou pytláků. Tak pravděpodobně zemřela i matka mláděte sraženého u Lidečka. 
Sražené mládě rysa u Lidečka, foto: Michal Bojda

 

Šelmy, ptáci, netopýři 

Před třemi lety zemřel na dálnici u Pelhřimova zase jeden šumavský rys, který se vydal na cestu k severu. 
Na Šumavě přitom žije maximálně 80 dospělých rysů, každá ztráta je pro populaci a její zachování zásadní. Odborníci některé šumavské rysy sledovali pomocí vysílaček umístěných na obojku kolem krku šelmy. Třeba takhle pozorovaný rys Ctirad ukázal, že je velký tulák, s vysílačkou se dostal na Železnorudsko, na jihu do okolí bavorského Zwieselu a na severu až nad Svatobor u Sušice, ušel stovky kilometrů. 
Rysí populace se musí vzájemně propojit, jen tak přežijí. Šelmy přecházejí hlavně v hraničních zalesněných horách, na cestě ze Šumavy do Krušných hor je pro ně nejtěžší překonat silnice u Klatov, Rozvadova či Chebu, cestou do Karpat jsou kritická místa na silnicích u Znojma a Břeclavi. V Beskydech mezi Rožnovem a slovenskou hranicí je situace špatná, nejhorší je však na dálnici D1, kde zatím není žádný přechod pro zvířata. 
V plánu je výstavba čtyř ekoduktů čili zalesněných nadchodů, které propojí les z jižní a severní části dálnicí rozpůlené Vysočiny. Průchodnost D1 je nyní pro velké šelmy zcela nedostatečná. Existuje tam pár průchodů pod dálnicí, ale ty jsou úzké, temné a velké šelmy nebo velcí kopytníci se do nich bojí vstupovat. Skutečně funkční nadchody vzniknou až nyní při modernizaci D1 u Větrného Jeníkova a Devíti křížů," tvrdí odborník na migraci zvířat z Hnutí DUHA Miroslav Kutal. 
Ekodukty, pokud budou správně postavené, nevyužívají ale jen šelmy. Některé druhy ptáků nebo třeba netopýři nelétají vysoko, ale drží se ve skrytu lesa - i oni tak zalesněné mosty přes dálnice budou využívat. 

 

Pozor, žáby! 

Největší praxi ve stavbě bezpečných přechodů pro zvířata mají v Kanadě, dobře si vede Nizozemsko, Německo, Polsko nebo Chorvatsko. „V Česku bohužel zatím nestojí žádný ekodukt na vhodných lokalitách navazující bezprostředně na oblasti stálého výskytu šelem, abychom mohli pozorovat podobnou intenzitu přechodů zvířat třeba jako v chorvatském Gorském Gotáru nebo v západním Polsku. Ale dobře situovaný je ekodukt u Suchdolu nad Odrou na D47, po němž přejdou 3-4 zvířata denně," dodává Kutal. 
Podobně jako rysi migrují i další velké šelmy, tedy vlci či medvědi. Zatímco medvědi přebývají hlavně na slovenské straně Karpat a Beskyd a u nás nezimují, vlků přibývá. 
Pod koly aut končí nejčastěji srnci a jeleni, ale také divočáci. Nejkritičtější byla situace letos v květnu, kdy takhle zemřelo víc než 1 100 zvířat. To je ovšem hodně podhodnocené číslo - jde o dopravní statistiku střetů se zvěří. Menší zvířata, jako lasičky či ježci, ve statistikách nefigurují, řidiči je samozřejmě nehlásí. Odhaduje se tak, že mrtvých ježků na silnicích zůstane ročně zhruba 300 tisíc, zajíců přes půl milionu. 
Silnice se tak stávají jedním velkým pohřebištěm. Další zvířata na silnici nezůstanou, ale těžce zraněná se odplazí do lesa a zemřou až tam. I tihle menší savci by přitom dobře postavené ekodukty mohli využívat. Známé jsou jarní ekologické hlídky, které v exponovaných místech pomáhají žábám, přenášejí je přes silnice směrem k rybníkům, kam se obojživelníci míří rozmnožit. Žáby už dokonce mají i svoji značku "Pozor, žáby!". 

 

Vlaštovky pro gurmány 

Nebezpečí číhá nejenom na savce a obojživelníky, kteří chodí po zemi. V Česku zemře ročně přes tisíc dravých ptáků po nárazu do drátů elektrického vedení. Zatímco na Západě upravovali dráty tak, aby je ptáci bezpečně minuli, už v 60. letech, u nás je tahle povinnost uzákoněna až od roku 2009. Energetické společnosti mají čas na instalaci bezpečného vedení do roku 2024. 
Pro menší ptáky jsou nebezpečné hlavně prosklené plochy a silnice. K dispozici máme i evropské statistiky, v zalidněné a zastavěné Evropě umírá ročně přes milion ptáků v důsledku střetu s civilizací, další miliony zemřou během lovu na středomořských ostrovech a v Africe. Druhy, které na zimu odlétají do teplých krajin, se totiž nebojí jen vyčerpání nebo nedostatku potravy po cestě, ale hlavně střel lovců a pytláků. Taková vlaštovka je třeba na Maltě oblíbenou pochoutkou. 
 
 
Co je ekodukt? Speciální, obvykle zatravněný či zalesněný most, který vede přes silnici nebo dálnici v místě obvyklých migračních tras zvířat. Ekodukty snižují počet autonehod. Správně postavený ekodukt musí vycházet z podrobných dat, která nashromáždili biologové, nelze je stavět libovolně. Má mít na šířku aspoň 60 metrů, odpovědné země stavějí i dvojnásobně široké ekodukty. V Nizozemsku mají víc než 600 funkčních ekoduktů, v Německu jich je téměř stovka. U nás stojí 21 ekoduktů, alespoň teoreticky funkčních je pouze 7 z nich. Dvě třetiny ekoduktů byly bez hlubšího uvážení investora vybudované tam, kde minimálně z jedné strany silnice navazuje souvislá zástavba - jen v Praze je takových zbytečných ekoduktů 9.
 
KLÁRA KUBÍČKOVÁ