Čtvrteční vydání MF Dnes přineslo komentář editora Bohumila Špačka, který čítankově ilustroval staletími prověřenou démonizaci vlků. Mimo to zcela nesprávně popsal pocity “běžných uživatelů lesa”. Jako samozvaný mluvčí této velké skupiny naší společnosti uvedl, že návrat vlků do naší krajiny není v pořádku. Loňský průzkum Sociologického ústavu Akademie věd [1] ovšem přinesl zjištění, že návrat velkých šelem (tedy i vlků) do českých lesů podporuje téměř 80% respondentů. Pokud je negativní postoj pana Špačka k přítomnosti vlků v naší krajině hlasem nějaké skupiny, určitě je to uskupení minoritní.
A nyní k démonizaci. Pokud jste viděli film Jurský park a současně četli zmíněný Špačkův komentář, už víte, jak loví vlci. Přesně jako velociraptoři v oceňovaném kasovním trháku. Spielbergovo ztvárnění velociraptora je od vědeckých popisů tohoto druhu dinosaura na hony vzdálené. Obdobně vlci ve Špačkově komentáři získávají vlastnosti vlkodlaků a jiných pohádkových bytostí. Ve skutečnosti od roku 1975 není v Evropě věrohodně doložen případ, kdy by zdravý vlk zabil člověka. Diskuze není o tom, zda je vlk hodný, zlý nebo plachý. Je to o tom, zda budeme náš názor na vlky tvořit na základě pohádek, předsudků nebo faktů. Fakta ukazují, že evropští vlci lidi nezabíjejí navzdory zvětšování populací ve většině evropských zemí. Trvale nebo přechodně se vyskytují ve všech státech kontinentální Evropy a žijí často v oblastech s mnohem vyšším osídlením, než je česká krajina. Vlci dokázali, že se kulturní evropské krajině umí přizpůsobit. Otázkou je, zda se divokým šelmám dokážeme přizpůsobit i my v Česku.
JIŘÍ BENEŠ
Poznámky
[1] výsledek pochází z výzkumu Sociologického ústavu AV ČR, který byl proveden v rámci Strategie AV21, v programu Rozmanitost života a zdraví ekosystémů; více o výsledcích výzkumu na: http://www.soc.cas.cz/aktualita/lesy-pohledem-ceske-verejnosti-jak-maji-vypadat-jak-se-v-nich-ma-hospodarit
