Až doposud jsme na našem webu uveřejňovali články o telemetrickém sledování rysa, vlka či medvěda, které pomáhá získávat informace o prostorové aktivitě těchto šelem, jejich migracích či složení potravy. Tým zoologů ze Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava se v minulých letech zaměřil na sledování srnců, jelenů a losů a na vztah kořist-predátor se podívali z opačného pohledu: telemetrické obojky tentokrát dostali jeleni a srnci.
Jelen evropský s telemetrickým obojkem. Foto: LS Křemelná
Závěry několikaletého výzkumu, ale také množství zajímavých biologických údajů o jelenovitých a jejich vlivu na šumavské ekosystémy naleznou zájemci v publikaci Pavla Šustra Jelenovití na Šumavě, kterou vydala Správa CHKO a NP Šumava.
Jelen jako potrava
Vzhledem ke své velikosti je v současné době jediným přirozeným predátorem jelena evropského v šumavské přírodě rys ostrovid. Úspěšnější je zejména při lovu slabších jedinců: kolouchů, mladších nebo naopak přestárlých jelenů či laní. Ostatní velké šelmy na Šumavě chybí, a i proto jsou stavy jelenů i na území národního parku regulovány lovem (povoleno je ulovit zhruba 800 jelenů ročně).
Při pokusu o napadení se samci jelena ohánějí svými parohy a snaží se tak predátora zastrašit. Samice obvykle spoléhají na svou ostražitost a při pastvě na otevřené ploše dohlíží několik laní na bezpečnost stáda. V případě napadení se mohou seskupit do obranné řady a bránit sebe i svá mláďata kopáním.
Pro rysa je jelen na Šumavě důležitou položkou v jídelníčku. Co do počtu je sice nejčastější kořistí rysa srnec, ale pokud porovnáme hmotnost ulovené kořisti, tvoří ji až z poloviny jelen. Rysi se na ně specializují zejména v průběhu zimy, kdy mají při lovu výhodu: pohyb zvěře ztěžuje sněhová pokrývka a zejména kopýtka se propadají hluboko do sněhu. Naopak velké rysí tlapy fungují skoro jako sněžnice, a tak se rys v zimní přírodě pohybuje bez větších komplikací. Srnci se v tuto dobu také stahují více do údolí, a tak má rys větší pravděpodobnost strhnout třeba dospělou laň, koloucha či přestárlého jelena.
Ke stržené lani se rys vrací i několik dní. Zdroj: fotoarchiv Hnutí DUHA Olomouc
Srnec obecný
Monitorovaní srnci dostávali telemetrické obojky po odchycení do dřevěných sklopců, přičemž nebylo třeba je ani uspávat. Přírodovědci je do sklopců nalákali pomocí návnady – sena, ovsa či jablek. Jak se ukázalo, nabízená potrava pro ně byla důležitější než setkání s člověkem, a tak se někteří jedinci vraceli do odchytového boxu znovu a znovu. Obojky dostalo dohromady 25 zvířat, přičemž až dvě třetiny zvířat se nedožily konce projektu: hlavní příčinou byla tuhá zima v letech 2005-2006 a šest jedinců strhnul rys.
Rys je důležitým regulátorem srnčí populace na Šumavě. Výzkumný tým Elisy Belotti a Luďka Bufky z Národního parku Šumava sestavil díky pětiletému výzkumu (2006-2011) jídelníček šumavského rysa. Podle nalezených pozůstatků kořistí rys ve více než 80 % zaloví právě srnce.
Složení jídelníčku rysa ostrovida na Šumavě na základě výzkumu přírodovědců z NP Bavorský les a NP Šumava.
Srnci se sice na přítomnost predátora v oblasti adaptují: jsou ostražitější a díky tomuto neustálému tlaku v lepší kondici. I přes to ale zůstávají z pohledu rysa nejvhodnější kořistí. Jejich lov je pro rysa méně riskantní než například lov jelena a vzhledem k získanému množství potravy se mu energeticky vyplatí. Rys je schopen každoročně ulovit zhruba 10 % srnčí populace. Postupný úbytek početnosti této kořisti vede rysa k tomu, že se zaměřuje stále častěji na jiné druhy kořisti, zejména na jelena.
Šumavský výzkum také ilustruje rozdíl mezi loveckými schopnostmi a preferencemi rysích samic a samců. Data ukazují, že jeleni jsou častěji na jídelníčku rysích samců, což je nejspíše dáno vyšší hmotností kocoura, schopného strhnout i velkou kořist.
Graf znázorňující složení jídelníčku rysích samců (Lynx_male) a samic (Lynx_female) ukazuje, že samec je oproti samici schopen častěji ulovit také jeleny a laně (hnědá barva zobrazuje množství podíl srnců, červená podíl jelenů, modrá podíl zajíců a žlutě podíl divokých prasat na rysím jídelníčku).
Článek vznikl z knihy Pavla Šustra Jelenovití na Šumavě, kterou vydala Správa NP a CHKO Šumava a článku Dietary patterns of the Eurasian lynx (Lynx lynx) in the Bohemian Forest, jehož autory jsou pracovníci Národního parku Bavorský les a Národního parku Šumava.
JOSEFA VOLFOVÁ
