S polovinou července začíná v Lotyšsku další sezóna lovu vlků. Během následujících téměř devíti měsíců mohou místní zastřelit zhruba tři sta těchto zvířat, tedy až polovinu lotyšské populace. Lovit se přitom smí i dvouměsíční vlčata či březí samice.
Kvóta pro lov vlků je stanovována každoročně již od přelomu tisíciletí a rok od roku roste. Obdobný „management“ se přitom týká i rysů. Těch se pro letošek smí zastřelit 150. Jak je možné, že lotyšská legislativa umožňuje takový tlak na tyto evropsky chráněné druhy? Podívejme se podrobněji na situaci velkých šelem v této pobaltské republice.
Zatímco vlci jsou v Lotyšsku loveni jako "nebezpeční škůdci", rysi jsou údajně hodnoceni jako cenná lovecká trofej. Výsledek je ale pro obě chráněná zvířata stejný... Zdroj: http://medniekiem.lv.
Na území státu, který je zhruba o pětinu menší než naše republika, žije podle aktuálních odhadů biologů kolem pěti set vlků. Jedním dechem ale nutno dodat, že takový počet zvířat lotyšskou přírodu obývá pouze na počátku léta. Pak začne každoroční lov, na jehož konci - na jaře dalšího roku - je populace zhruba poloviční. Kvótu vždy pro danou sezonu stanovuje výzkumný lesnický institut (Latvian State Forest Research Institute "Silava") a za poslední roky postupně stoupá. V letech 1999-2007 byla kvóta stanovena průměrně na 130 vlků, v dalších čtyřech letech se zvýšila na 180 zvířat. V sezóně 2013/2014 bylo povoleno zastřelit rovných 300 zvířat. Ač se to ale zdá neuvěřitelné, vystřílení poloviny populace chráněného druhu je v kontextu situace v Lotyšsku krokem vpřed (viz dále).
Lotyšští vlci patří k baltské populaci rozprostírající se také na území Estonska, Litvy a Polska. Dle expertní skupiny Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN věnující se velkým šelmám (LCIE) je populace čítající 870-1400 vlků stabilní.
Ochranářský úspěch: regulovaný odstřel vlků
Obdobně jako v téměř celé Evropě, také vlci v Lotyšsku se v minulých staletích dostali na pokraj vyhynutí. Soustavné pronásledování vedlo jen v průběhu dvacátého století dvakrát k jejich téměř úplnému vyhubení – poprvé v období mezi světovými válkami, znovu pak v šedesátých letech. Až do přelomu tisíciletí zde neexistovalo žádné omezení jejich lovu a na konci 90. let začal jejich počet opět klesat. Zavedení regulace lovu tedy bylo z jistého úhlu pohledu vlastně významným posunem směrem k ochraně ohroženého druhu.
Každoroční střílení je formálně ukotveno v managementovém plánu vytvořeném na začátku tisíciletí jako součást přijímacích procedur při vstupu Lotyšska do Evropské unie. Pro dokreslení obrázku nutno zmínit, že Lotyšsko má obdobně jako například Slovensko a další pobaltské země sjednanou výjimku z evropské „směrnice o stanovištích“. Kvůli tomu je možné vlka lovit, ačkoliv se jinak jedná o prioritně chráněný živočišný druh „za jehož zachování nese Evropské společenství zvláštní odpovědnost“.
„Regulační“ kvóta
Kvóta je vždy stanovována na základě analýz úlovku z předchozího roku. Údaje z loňska ukazují, že až dvě třetiny ze střelených vlků byla mláďata ve věku 2-5 měsíců. Při samotném lovu je využíváno metody tzv. flader. Tato technika se historicky používala vedle lovu vlků také k ochraně stád hospodářských zvířat před útoky vlků. Na ohradník či plot se vyvěsí velké ústřižky barevné (většinou červené) látky. Přes takovouto zábranu se vlci bojí projít. Lovci vlky naženou do ohrazeného území, kde je potom snadněji odloví.
Kvůli extrémnímu loveckému tlaku je každoročně březích zhruba 70 % dospělých vlčic, které průměrně rodí 6,5 mláďat. Pro srovnání: v Yellowstonském národním parku v USA, kde platí celoroční ochrana vlka, žije 124 vlků a z toho je pouze 6 rozmnožujících se párů. Intenzivní lov totiž způsobuje narušení sociálních struktur vlčí smečky či její úplný rozpad. Do reprodukce pak vstupují nejen vůdčí páry zkušených vlků usazených na určitém území, ale také mladší vlci, kteří by jinak zůstávali po boku rodičů bez vlastních potomků. Ve výsledku se tak rodí více mláďat než ve stabilizovaných populacích, které podléhají celoroční ochraně (např. Polsko). Pro vlky přirozeně žijící v rodinných skupinách se složitými sociálními vazbami mezi jedinci však tato situace není příznivá; vystavuje je dlouhodobému stresu a může vést například i ke zvýšení škod na domácích zvířatech, pokud se mladí vlčí rodiče z nedostatku zkušeností s lovem divokých kopytníků zaměří na získávání snadno dostupné potravy v podobě nezabezpečeného dobytka.
Zatím neznámá je úroveň imigrace vlků ze sousedních zemí – z ruského regionu Pskov, Běloruska, Estonska či Litvy. Jisté však je, že každoroční odstřel v Lotyšsku se nevyhýbá ani hraničním oblastem, které obývají vlci vyskytující se také v sousedních zemích. Prokázala to analýza z lovecké sezóny 2011/2012, kdy bylo mezi dvěma stovkami zastřelených jedinců sedmdesát přeshraničních. Dle některých odborníků právě jen díky šelmám přicházejícím od sousedů lotyšská populace přežívá a každoročně zde zbyde dostatek zvířat pro její „obnovu“.
Paralela se Slovenskem
Při pohledu „z povzdálí“ se může situace v Lotyšsku jevit jako vcelku podobná té na sousedním Slovensku, o které čtenáře pravidelně informujeme. Až letos se konečně zdá, že vlkům na Slovensku svítá na lepší časy. Na popud slovenských, polských a českých ekologických organizací zde Evropská komise zahájila vyšetřování každoročního odstřelu vlků a Slovensko zpřísnilo podmínky a snížilo kvótu.
Stejně jako na Slovensku jsou proti jakýmkoli ochranářským snahám především lovci. Ti mají v Lotyšsku silný hlas – hlásí se mezi ně více než jedno procento obyvatel a formálně existuje 1440 loveckých sdružení.
Lotyšští ochranáři zvolili prozatím odlišný postup a shánějí pro své snahy podporu veřejnosti – proto připravili petici, ve které požadují zkrácení doby lovu a zákaz usmrcování mláďat a březích samic. Předat ji chtějí lotyšskému parlamentu a ministerstvu životního prostředí a zemědělství. Organizátor petice rovněž uvedl, že petice zašle Evropské komisi.
Video ilustrující hromadný lov vlků v Lotyšsku.
K petici požadující omezení lovu vlků v Lotyšsku se můžete přidat zde.
JOSEFA VOLFOVÁ
