English version

Nejčastější příklady nedorozumění, které mohou uvádět veřejnost ve zmatek

„Všichni myslivci střílí velké šelmy“

Vyhýbáme se paušalizovanému obviňování myslivců z ilegálního lovu velkých šelem. Anketa pracovníků Akademie věd však ukázala, že přítomnost velkých šelem považuje zhruba třetina myslivců za pouze negativní a 20 z 204 oslovených se dokonce v anonymním dotazníku přiznalo, že rysa nelegálně střelilo. Titíž výzkumníci neměli větší problém získat ke kraniometrickému vyšetření 69 lebek rysů upytlačených v různých částech ČR. Hnutí DUHA je však názoru, že většina myslivců velké šelmy ve svých honitbách respektuje a pytláctví se týká jen menší části myslivecké obce. S Českomoravskou mysliveckou jednotou jsme uzavřeli dohodu o vzájemné spolupráci, která se týká např. oboustranné podpory odměny vypsané na dopadení pytláka velkých šelem. Společnou snahou obou organizací je dodržování všech zákonných norem a aby pytláci z řad myslivců nepoškozovali myslivosti její jméno.

Upytlačený  rys

„Zveřejňování lokalit výskytu šelem jen dává přesné informace pytlákům“

Přesvědčili jsme se na mnoha debatách, že informace o výskytu jsou ty, které veřejnost, myslivce i chovatele extrémně zajímají. Nemá proto smysl snažit se tyto informace tajit. Například velikost domovského okrsku vlčí smečky může být 200–400 km2. Hnutí DUHA nikdy nezveřejňuje přesné lokality, a i kdyby, vystopovat šelmy na základě zpráv z médií je absurdní představa. Místní myslivci o přítomnosti šelem mohou vědět mnohem dříve a nepotřebují číst noviny, aby se dozvěděli, kam mají jít. Dále je zřejmé, že přítomnost vlků v regionu dlouhodobě neunikne pozornosti, a i kdyby se ochranářské organizace dohodly, že o výskytu vlků budou mlčet, nemůžou zabránit lesníkům, myslivcům či turistům, kteří výskyt náhodně zjistí, o tom mluvit, spekulovat a dovolávat se dalších informací.

Koordinované zveřejnění s přednostním informováním cílových skupin jako jsou chovatelé a myslivci má další výhodu v tom, že o obsahu z velké části rozhoduje ten, kdo zprávu zveřejňuje. Ochrana přírody tedy nemusí reagovat na konflikt, ale událost může pojmout pozitivně a před rizikem případných škod naopak varovat. Větší zájem a kontrola veřejnosti může také pytlákům práci komplikovat více, než zamlčování a nezájem veřejnosti, protože malá postižitelnost a anonymita střelců je faktor, ze kterého pytláci nevíce těží. Objektivními informacemi se za pomocí fotopastí daří bořit řadu pověr, které toleranci k šelmám snižují.

„Vlčí a rysí hlídky jsou neukázněné bandy, které v lese jen plaší zvěř“

Projekt vlčích a rysích hlídek je akreditován ministerstvem vnitra a je také součástí připravovaného oficiálního Programu péče o velké šelmy. Každým rokem probíhá několikadenní školení nových dobrovolníků o biologii a ekologii velkých šelem, jejich monitoringu a zásadách bezpečnosti v horách. Seminářů se účastní odborníci, zástupci Správy CHKO i znalci ze Slovenska, součástí jsou rovněž terénní pochůzky. Mezi hlídkami jsou jak začátečníci, kteří se teprve učí, tak lidé, kteří mají s monitoringem mnohaleté zkušenosti – mnozí z nich jsou právoplatnými strážci přírody CHKO Beskydy (podle zákona 114/1992 Sb.)a pomáhají naopak k dodržování klidu usměrňováním neukázněných turistů nebo motorkářů. Svou účastí na projektu se zavazují k dodržování zákonů i pravidel správného chování v přírodě.  Vlčí hlídky získaly uznání řady odborníků a ochranářských institucí.

S ohledem na statisíce a miliony turistů navštěvujících každoročně naše horské celky se vlčí a rysí hlídky na vyrušování zvěře podílí zanedbatelnou měrou. Ve skutečnosti patří mladí ochránci mezi nejtišší návštěvníky lesa, což je v kontrastu s mnohými neukázněnými výletníky, skialpinisty a motorkáři, jejichž chování narušuje klid v přírodě mnohonásobně více a navíc je přímo v rozporu se zákonem. I přes vzrůstající zájem o ochranu šelem je dobrovolníků pořád méně než např. myslivců a představují jen zlomek celkového množství turistů, kteří se v horách pohybují.

Školení  Vlčích hlídek

„Vlčí hlídky odstartovaly poté, co myslivci vystříleli smečku vlků na Slovensku“

Na Slovensku dochází k legálnímu lovu vlků od 1.11. do 15.1. a ročně je tak zastřeleno několik desítek vlků, což představuje vážný zásah do struktury vlčí populace a ovlivňuje také početnost vlků u nás. Vlčí hlídky však odstartovaly v roce 1999 v Beskydech poté, co se vlci (v roce 1994) poprvé objevili v Beskydech a navzdory plné ochraně byli ilegálně loveni. Bohužel žádný viník nebyl nikdy dopaden (dokázat komukoliv vinu je téměř nemožné), ale přímé akce vlčích hlídek odhalily množství nelegálních masitých návnad, které jsou i podle slov odborníků využívány k lovu vlků.

Zastřelení  vlci

„Velké šelmy potřebují divočinu, dnes ale žijeme v kulturní krajině kde pro ně už není místo.“

Velké šelmy, především vlci a rysové, nepotřebují divočinu. Kupříkladu vlci se v Evropě vyskytují v hustě zalidněných zemích (např. Itálie) nebo v krajině značně pozměněné (Polsko, Německo). Také telemetrické sledování rysů ukázalo jejich trvalý výskyt v málo lesnaté krajině Pošumaví. Zřejmě nejsilnějším důkazem toho, že místo pro velké šelmy v naší přírodě zůstalo, je přirozené osídlení Beskyd, kam šelmy nikdo uměle nevracel (přišly ze Slovenska) a snad i úspěšné šíření rysů z reintrodukovaných populací na Šumavě. V současné době neprobíhá (ani není plánováno) žádné umělé vysazování, šelmy se šíří spontánně do oblastí, kde nalézají vhodné podmínky.

Jedná se o zvířata velmi přizpůsobivá a zejména vlci jsou schopni migrace až několik set (až 800) kilometrů [1].Představa vlků a rysů, jejichž domovem jsou jen nejzachovalejší kouty divočiny, je scestná. Současný areál rozšíření vlka v Evropě je kombinací výskytu oblastí, kde nebyli vlci nikdy vyhubeni, a oblastí, které samovolně rekolonizovali. Pochopitelně i vlkům nejvíce vyhovují oblasti s vysokou lesnatostí a nízkou lidskou aktivitou [2], ale pokud není antropogenní tlak příliš vysoký, vlci jsou schopni se přizpůsobit časoprostorovou segregací od lidí. V severovýchodním Polsku se vlci vyhýbají otevřeným biotopům, lidským sídlům a cestám více ve dne než v noci, kdy je zde lidská aktivita nízká nebo žádná [3].

Také na základě přesných telemetrických dat z česko-bavorské, slovinské a švýcarské rysí populace byly identifikovány faktory, které jsou určující pro výskyt rysa ostrovida. Podobně jako vlci i rysi preferují lesnaté i bezlesé přírodní oblasti a vyhýbají se oblastem hustě osídleným lidmi. Modelování na základě reálných dat výskytu rysa ve zmíněných oblastech předpovědělo, že 92 % rozlohy Německa není pro rysa vhodným biotopem, ale zbývajících 24 tisíc km2 ponechává potenciální prostor pro zhruba 370 rysů [4].

Podobně důkladná analýza zatím v českých podmínkách provedena nebyla, přesto je zřejmé, že vzhledem k vyšší lesnatosti a nižší hustotě osídlení má také Česká republika mnoho míst s dobrými podmínkami pro výskyt rysa ostrovida. Vědci jsou přesvědčeni, že vhodné biotopy, kde se mohou rysové dočasně vyskytovat, leží téměř ve všech oblastech s lesnatostí přes 30-50 %. Pro stálé a rozmnožující se populace jsou však vhodnější pouze horské oblasti s lesnatostí nad 50 % [5]. To potvrzuje i nedávný výzkum provedený v sousedním Polsku, kde se jako minimální požadavek pro výskyt rysa ostrovida ukázala lesnatost vyšší než 40 % a návaznost na území, kde se rys vyskytuje [6].

Velké šelmy, které obývají domovské okrsky o rozloze stovek kilometrů čtverečních, není možné izolovat jen do prostorově omezených rezervací nebo národních parků. Bez propojení s dalšími oblastmi není žádný park v Evropě sám o sobě schopen udržet byť jen zbytkové populace velkých šelem [7]. Proto je důležité pokojné soužití lidí a velkých šelem i v dalším vhodném území, pokud mají v dlouhodobém horizontu tito chránění živočichové v Evropě přežít. Jinými slovy - vše závisí na toleranci a ochotě lidí připustit i v kulturní krajině s vyšším podílem lesa výskyt divokých vrcholových predátorů, jako je vlk nebo rys.

Cílem Hnutí DUHA je, aby chránění živočichové v těchto oblastech nebyli bezdůvodně a v rozporu se zákonem likvidováni (případ Jeseníků, Labských pískovců) jen proto, že jistým zájmovým skupinám vadí. Do budoucna se samozřejmě nebráníme odstřelu nebo odchytu problémových jedinců, pokud se takoví vyskytnou. Mnohem účinnější, prozíravější a levnější řešení konfliktů však představuje prevence a osvěta, aby k žádným problémům v budoucnosti nedocházelo.

 

Kulturní krajina

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr