English version

Pověra: „Velké šelmy potřebují divočinu, dnes ale žijeme v kulturní krajině, kde pro ně už není místo.“

Velké šelmy, především vlci a rysové, nepotřebují divočinu. Kupříkladu vlci se v Evropě vyskytují v hustě zalidněných zemích (např. Itálie) nebo v krajině značně pozměněné (Polsko, Německo). Také telemetrické sledování rysů ukázalo jejich trvalý výskyt v málo lesnaté krajině Pošumaví. Zřejmě nejsilnějším důkazem toho, že místo pro velké šelmy v naší přírodě zůstalo, je přirozené osídlení Beskyd , kam šelmy nikdo uměle nevracel (přišly ze Slovenska) a snad i úspěšné šíření rysů z reintrodukovaných populací na Šumavě. V současné době neprobíhá (ani není plánováno) žádné umělé vysazování, šelmy se šíří spontánně do oblastí, kde nalézají vhodné podmínky.

kultrurní krajina u Janovic v Podbeskydí

Jedná se o zvířata velmi přizpůsobivá a zejména vlci jsou schopni migrace až několik set (až 800) kilometrů [1].Představa vlků a rysů, jejichž domovem jsou jen nejzachovalejší kouty divočiny, je scestná. Současný areál rozšíření vlka v Evropě je kombinací výskytu oblastí, kde nebyli vlci nikdy vyhubeni, a oblastí, které samovolně rekolonizovali. Pochopitelně i vlkům nejvíce vyhovují oblasti s vysokou lesnatostí a nízkou lidskou aktivitou [2], ale pokud není antropogenní tlak příliš vysoký, vlci jsou schopni se přizpůsobit časoprostorovou segregací od lidí. V severovýchodním Polsku se vlci vyhýbají otevřeným biotopům, lidským sídlům a cestám více ve dne než v noci, kdy je zde lidská aktivita nízká nebo žádná [3].

Také na základě přesných telemetrických dat z česko-bavorské, slovinské a švýcarské rysí populace byly identifikovány faktory, které jsou určující pro výskyt rysa ostrovida. Podobně jako vlci i rysi preferují lesnaté i bezlesé přírodní oblasti a vyhýbají se oblastem hustě osídleným lidmi. Modelování na základě reálných dat výskytu rysa ve zmíněných oblastech předpovědělo, že 92 % rozlohy Německa není pro rysa vhodným biotopem, ale zbývajících 24 tisíc km2 ponechává potenciální prostor pro zhruba 370 rysů [4].

Podobně důkladná analýza zatím v českých podmínkách provedena nebyla, přesto je zřejmé, že vzhledem k vyšší lesnatosti a nižší hustotě osídlení má také Česká republika mnoho míst s dobrými podmínkami pro výskyt rysa ostrovida. Vědci jsou přesvědčeni, že vhodné biotopy, kde se mohou rysové dočasně vyskytovat, leží téměř ve všech oblastech s lesnatostí přes 30-50 %. Pro stálé a rozmnožující se populace jsou však vhodnější pouze horské oblasti s lesnatostí nad 50 % [5]. To potvrzuje i nedávný výzkum provedený v sousedním Polsku, kde se jako minimální požadavek pro výskyt rysa ostrovida ukázala lesnatost vyšší než 40 % a návaznost na území, kde se rys vyskytuje [6].

rys ostrovid

Velké šelmy, které obývají domovské okrsky o rozloze stovek kilometrů čtverečních, není možné izolovat jen do prostorově omezených rezervací nebo národních parků. Bez propojení s dalšími oblastmi není žádný park v Evropě sám o sobě schopen udržet byť jen zbytkové populace velkých šelem [7]. Proto je důležité pokojné soužití lidí a velkých šelem i v dalším vhodném území, pokud mají v dlouhodobém horizontu tito chránění živočichové v Evropě přežít. Jinými slovy - vše závisí na toleranci a ochotě lidí připustit i v kulturní krajině s vyšším podílem lesa výskyt divokých vrcholových predátorů, jako je vlk nebo rys.

Cílem Hnutí DUHA je, aby chránění živočichové v těchto oblastech nebyli bezdůvodně a v rozporu se zákonem likvidováni (případ Jeseníků, Labských pískovců) jen proto, že jistým zájmovým skupinám vadí. Do budoucna se samozřejmě nebráníme odstřelu nebo odchytu problémových jedinců, pokud se takoví vyskytnou. Mnohem účinnější, prozíravější a levnější řešení konfliktů však představuje prevence a osvěta, aby k žádným problémům v budoucnosti nedocházelo.

ochranné elektrické sítě a dobrý pastevecký pes

Foto: Dana Bartošová

 

Prameny:

[1] Mech D. & Boitiani L. (eds.), 2003: Wolves: behavoiur, ecology and conservation. The University of Chicago Press, Chicago, 448 pp.

[2] Jędrzejewski W., Niedziałkowska M., Mysłajek R. W., Nowak S. & Jędrzejewska B., 2005: Habitat selection by wolves Canis lupus in the uplands and mountains of southern Poland. Acta Theriologica 50: 417-428.

[3] Theuerkauf J., Jędrzejewski W., Schmidt K. & Gula R., 2003: Spatiotemporal segregation of wolves from humans in Białowieża forest (Poland). Journal of Wildlife Management 67 (4): 706-716.

[4] Schadt S., Revilla E., Wiegand T., Knauer F., Kaczensky P., Breitenmoser U., Bufka L., Červený J., Koubek P. , Huber T., Staniša C. & Trepl L., 2002: Assessing the suitability of central European landscapes for the reintroduction of Eurasian lynx. Journal of Applied Ecology 39: 189- 203.

[5] Červený, J., Koubek, P. & Bufka, L., 2006: Velké šelmy v České Republice. IV. Rys ostrovid. Vesmír 85 (2): 86-94.

[6] Niedziałkowska M.,Jędrzejewski W., Mysłajek R. B., Nowak S., Jędrzejewska B. & Schmidt K., 2006: Environmental correlates of Eurasian lynx occurrence in Poland - Large scale census and GIS mapping. Biological Conservation 133 (1): 63-69

[7] Linnell J. D. C., Andersen R., Kvam T., Andrén H., Liberg O., Odden J. & Moa P., 2001: Home range size and choice of management strategy for lynx in Scandinavia. Environmental Management 27(6): 869-879.

 

 

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr