English version

Regulace malých šelem

Studiem dlouhých časových řad ve Švédsku od roku 1828–1910 bylo zjištěno, že stoupající počet malých predátorů (lišek) zapříčiněn dvěma faktory:

(1) změnou využití zemědělské půdy, která vedla ke zvýšení produktivity prostředí včetně nárůstu početnosti kořisti malých šelem (především hlodavců) a (2) potlačením vrcholových predátorů (vlk, rys), kteří mohou početnost malých šelem regulovat predací [1].

Fakt, že liška se může stát potravou rysa ostrovida, známe i ze Šumavy, kde byla liščí srst nalezena v 5 % vzorků [2]. Skutečná míra predace může být vyšší vzhledem k tomu, že rys lišku alespoň částečně konzumuje v méně než ve dvou třetinách případů  [3]. Důkladnější telemetrická studie ve Švédsku prokázala, že rys se může významně podílet na redukci lišek: 50 % známých případů úmrtí způsobil rys. Také početnost lišek ve sledovaném regionu poté, co území znovuosídlil rys, během 10 let trvale klesala. Následné analýzy vyhodnotily predaci rysem jako nejpravděpodobnější příčinu tohoto poklesu [4].

Rovněž zkušenosti myslivců v Beskydech naznačují, že početnost lišek je menší v oblasti, kde se trvale vyskytuje rys [5]. Na Slovensku byl zjištěn výrazný predační efekt vlka na populaci lišek a toulavých psů [6], podobně řada amerických studií prokázala nárůst početnosti jiných menších šelem – kojotů v oblastech, kde byli vlci vyhubeni, nebo naopak jejich pokles, pokud se vlci vrátili [7].

liška zabitá rysem, nalezená dobrovolníky Vlčích hlídek v Beskydech

Jaký vliv má regulace malých šelem na další složky ekosystému?

Tyto efekty popsala finská studie, vyžívající devíti stovek dvanáctikilometrových transektů, na kterých myslivci každoročně zaznamenávali stopní dráhy procházejí zvěře [8]. Analýza dat ze 17-ti let toho výjimečného monitorovacího programu, pokrývajícího téměř celé Finsko, umožnila vědcům demonstrovat, jak zvyšující se populace rysa umožnila potlačit populaci lišek, čímž došlo ke snížení predačního tlaku lišek na zajíce běláky.

Zajíc tak zvýšil svou početnost přesto, že ve Finsku je významnou potravou rysa právě také zajíc. Populační hustota rysa však je zhruba 40x menší než hustota lišek, takže potlačení menších predátorů většími bylo ve výsledku pro umožnilo zajícům uniknout predaci a dosáhnout vyšších počtů [8].

 

Použité zdroje:

[1] Elmhagen, B., and S. P. Rushton. 2007. Trophic control of mesopredators in terrestrial ecosystems: top-down or bottom-up? Ecology letters 10:197–206.

[2] Červený, J., P. Koubek, and L. Bufka. 2006. Velké šelmy v České Republice. IV. Rys ostrovid. Vesmír 85:86–94.

[3] Sunde, P., K. Overskaug, and T. Kvam. 1999. Intraguild predation of lynxes on foxes: Evidence of interference competition? Ecography 22:521–523.

[4] Helldin, J. O., O. Liberg, and G. Gloersen. 2006. Lynx (Lynx lynx) killing red foxes (Vulpes vulpes) in boreal Sweden - Frequency and population effects. Journal of Zoology 270:657–663.

[5] Sobotka, R. 2007. Pytláci v Beskydech. Víkend, Líbeznice.158 s.

[6] Voskár, J. 1993. Ekológia vlka obyčejného (Canis lupus) a jeho podiel na formování a stablite karpatských ekosystémov na Slovensku. Ochrana prírody 12:241–276.

[7] Mech, L. D., and L. Boitani. 2003. Wolves : behavior, Ecology and conservation. University of Chicago Press, Chicago. 448 s.

[8] Elmhagen, B., G. Ludwig, S. P. Rushton, P. Helle, and H. Lindén. 2010. Top predators, mesopredators and their prey: interference ecosystems along bioclimatic productivity gradients. The Journal of animal ecology 79:785–94. 

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr