O medvědech se v regionu mluví docela často. Postavily se pro ně podchody a určitá část lidí by si docela přála, aby se jich alespoň pár na Jablunkovsku zabydlelo.
"Moc šancí vám nedávám, nemají tady vhodný biotop, čili rozlehlé klidné oblasti, hluboké lesy. Zatoulají se do Slezských Beskyd, ale dlouho v nich nevydrží," zmiňuje ředitel Národního parku Malá Fatra Michal Kalaš.
Nejhorší překážkou je podle něj obrovský provoz na cestách a budování nových silnic a dálnic, které od sebe lokality oddělí. Nejen pro medvědy, ale i ostatní zvěř se stávají nepropustnými. Zmenšuje se jim prostor k životu. Časem může docházet k příbuzenskému páření a degeneraci druhů. Bohužel toto nehrozí jen tvorům v lesích kolem komunikace I/11, ale i v horských oblastech na Slovensku.
"A plánují se další dálnice. Jen na území NP Malá Fatra jsme minulý rok zjistili pět sražených medvědů. Místní myslivci nepotřebují zvěř v lesích regulovat, doprava to udělá za ně," uvádí ředitel. Druhým neštěstím pro medvědy je rozrůstající se zástavba, kdy se jedna vesnice pomalu přibližuje k druhé.
Údaje v tabulkách nesedí
Kalaš spoustu let podrobně sleduje život medvědů, kterých žije kousek za našimi hranicemi docela dost. Podařilo se mu odhalit řadu zajímavých poznatků a díky moderní technice zvrátit některá zažitá avšak mylná tvrzení. Před desítkami let odborníci zpracovali tabulky, kde se podle velikosti medvědích stop počítal věk a váha jedinců. Dnes, kdy mají ochranáři k ruce fotopasti či telemetrii a věnují také spoustu času přímému pozorování, zjišťují, že údaje v tabulkách nesedí.
Přišli na to, že stopy nepodávají o medvědech skoro žádné přesné informace. U jednoho z upytlačených huňáčů, u něhož opotřebování chrupu ukazovalo na věk okolo 30 let a měl přes 300 kilogramů, měřila tlapa 16 centimetrů, u dalšího mladého sraženého autem o váze 270 kilogramů zase 14,5 centimetru. Podle tabulek by tlapa o šířce 14,5 měla pocházet od medvědů o maximální váze 140-150 kg. Navíc je u šířky tlapy 12-15 cm rozpětí až osm let věku. Tabulky mají proto malou výpovědní hodnotu.
"Samozřejmě, přímé pozorování jedinců jsou nejhodnotnější. Ne vždy je to ale jednoduché. Medvědi jsou aktivní nejčastěji brzy ráno, v podvečer a v průběhu noci, kdy jsou horší světelné podmínky. Velkou roli hraje i vyrušování ze strany člověka. Na místech, kde je turistika, chataření, cyklistika, motocyklisté, lesní práce, houbaření, jsou zvířata opatrnější. Několikahodinové čekání v takové lokalitě končí většinou neúspěchem. Existuje však možnost, jak se to dozvědět. Je jí vhodná a správně nainstalovaná fotopast. Tato dokáže bez přítomnosti člověka automaticky evidovat přítomnost zvířat. Živočicha vyfotí, případně udělá krátké video. V paměti jsou uloženy také údaje o datu a čase záznamu. Modernější zařízení poskytují informace o venkovní teplotě a fázi měsíce," konstatuje Kalaš.
O strom se se samcem podělí i medvídě
Padají také názory na typické medvědí stromy, čili ty, o které se huňáči otírají. Tvrdilo se totiž, že si takto dominantní kusy vyznačují svoje teritorium. Na záběrech z fotopastí, které byly postupně upevněné na poblíž medvědích stromů je však vidět, že se u takových kmenů klidně podrbe jak mladý medvěd, medvídě, tak medvědice.
"Zřejmě neplatí ani to, že velký samec se pohybuje zhruba jen na ploše tři až sedm tisíc hektarů. Pracovníci TANAPu monitorivali třísetkilového medvěda. Ušel obrovský kus cesty, vzdušnou čarou okolo sedmdesáti kilometrů. Takový velký samec nemá potřebu hledat nové území, to dělají mladí," říká Kalaš.
Telemetrie zase znamená, že se zvířeti dá na krk obojek se zařízením, které snímá data přes satelit. Jeden přijde na zhruba 70 tisíc korun. Když už s ním šelma pochoduje, je to super, ale horší je ho zvířeti nasadit. Ochranáři k tomu přichystají past s lákavou potravou a pět až sedm týdnů se pak u ní střídají. Tak dlouho totiž trvá, než se medvěd odváží nakráčet dovnitř.
Pracovníci parku a dobrovolníci sledují také pobytové znaky medvědů, jako jsou trus, který slouží ke genetickému zkoumání, hibernační brlohy nebo škody, které šelmy napáchají.
Z trusu se dá poznat hodně. Má různou konzistenci. Záleží na ročním období, biotopu. Medvědi mají nedokonalé trávení, jejich trus vypadá spíše jako přihřátá večeře. Obsahuje hodně zbytků ovoce, čili se dá odhadnout, jaký a jak daleko je sad, který navštívili. Sem tam se medvěd vydá na lov. Dokáže skolit i jelena, ale častěji se spokojí s mršinami.
Loni loupili huňáči v 70 včelínech
Co se týká škod na zemědělských plodinách, lidé často přičítali medvědům i ty, které spáchali divočáci. Bylo to pro ně výhodnější. Za medvěda uhradí škodu stát, za divočáky platí místní myslivecké sdružení. "Dříve nás k vyhodnocení nemuseli zvát. Přišel úředník, který medvěda nikdy neviděl a připsal zničenou kukuřici na vrub šelmě. Medvěd například na rozdíl od prasat nezachází hluboko do porostu. Nakrmí se při kraji. Divočáci brázdí lány křížem krážem," sděluje ředitel a dodává, že samotnou kapitolou pro správce jsou škody na včelstvech. Pro medvěda je med stejným lákadlem jako pro dítě čokoláda. Překoná jakoukoliv překážku, aby se k němu dostal.
Letos byla podle Kalaše dobrá úroda, takže pracovníci parku řešili jen sedm případů škod. Loni, kdy hodně pršelo, jich bylo 70. Jednalo se většinou o polámané ovocné stromy v sadech nebo rozbité včelí úly.
"Včelstvo musí být proti nežádoucí návštěvě zabezpečeno elektrickým ohradníkem. Ten může medvěda zastavit. Jinak šelma nereaguje ani na střílení plastovými náboji, rozzuřené včely, kterým rozbíjí úl, a přelstí i různé nástrahy chovatelů. Jeden z nich položil kolem celého včelínu klíny. Vypadalo to jako fakírské desky. Predátor se píchl o jeden klín, popadl desky, vyrval je a v klidu mlsal. Druhý muž umístil včelín do výšky. Lezl k němu po žebříku, který při odchodu vždy schoval. A stejně neuspěl. Nejdříve se domníval, že medvěd šplhá nahoru po tyči od úlu a začal ji natírat vazelínou. Marně. Až teprve po čase zpozoroval, že huňáč vyleze na tři metry vzdálenou břízu, odrazí se a šup na med," popisuje cirkusácké kousky chytrých šelem správce.
Zvířata vykoumala i to, jak obdržet co nejméně žihadel. Vyhodí úl ven ze včelínu, vytáhnou rámky a odběhnou s nimi dál od rozzuřených včel. Med v klidu sní a tak stále dokola.
Některé evropské státy mají populace četnější
"Slýchávám, že jsou u nás medvědi přemnožení. Není to pravda. Jen se o nich díky médiím a internetu více ví a více mluví. Objeví se medvědí lejno na konci dědiny a už se lamentuje nad regulací šelem. Když se podívám na množství škod, jsou srovnatelné s osmdesátými roky. Tehdy se medvědi zaměřovali spíše na ovce a dobytek. Nyní ubylo pastvin, a tak se i predátoři přeorientovali na zemědělské plodiny," vyvrací ředitel parku nějaké dramatické přemnožení.
On sám se vůči odstřelu nestaví nijak ortodoxně, jen podle něj musí být řízený a hlavně podle kategorií. Ne jako dříve, kdy se stříleli jen velcí samci.
V současné době žije na Slovensku asi 700 až 900 medvědů, včetně mláďat. V centru areálu, například v Západních a Nízkých Tatrách a ve Velké a Malé Fatře, se populační hustota odhaduje až na 10 jedinců na 100 kilometrů čtverečních. Více medvědů mají v Rumunsku, Bosně a Hercegovině, Švédsku a Finsku, poměrně hodně se jich najde i v Chorvatsku, Slovinsku a Bulharsku.
***
Medvěd hnědý
Jde o největší evropskou šelmu a spolu s medvědem ledním o vůbec největšího zemního masožravce. Po většinu roku žije samotářsky, ačkoli byly v některých oblastech již několikrát zpozorovány skupiny medvědů, v nichž vládne přísná hierarchie založená na věku a velikosti. Každý jedinec si brání teritorium velké několik desítek kilometrů. Na zimu upadá do nepravého zimního spánku, před kterým musí dosáhnout hmotnosti i vyšší než 900 kg. Během listopadu až prosince ulehává na klidném a suchém místě a během hibernace, z které se probouzí v únoru až dubnu, často opouští svůj brloh a vydává se za potravou. I přes svůj mohutný vzhled je medvěd hnědý výborný běžec, který dokáže běžet i vyšší rychlostí než 45 km za hodinu. Medvěd hnědý je všežravec. Živí se širokou paletou rostlinné (lesní plody, kořínky, zemědělské plodiny, houby) i živočišné stravy (nejčastěji ryby, hmyz nebo malí až středně velcí savci). I přes svou zabijáckou pověst tvoří až 90 procent potravy medvěda hnědého rostlinná strava. Obsah jeho potravy se značně mění podle jednotlivých lokalit. Například medvědi ze Severní Ameriky spořádají enormní počet hmyzu během jednoho léta, mnohdy i více jak 40 000 jedinců za jeden den. Často se živí medem, který krade lesním včelám. Medvěd hnědý však útočí i na mnohem větší zvířata, například mladé jeleny, daňky, srnce, jelence nebo dokonce bizony, občas zabíjí i hospodářská zvířata. Při lovu využívá své ostré zuby na zabití a rozporcování kořisti.
JANA PAŠTIKOVÁ
Ilustrační foto: R. Rigg
