English version

Jak jsem potkal grizzlyho

Před několika lety jsem se zúčastnil malé soukromé expedice CANADA 2007. Bylo nás 13, ne jako u Poláčka 5, ale parta to byla skvělá a příroda kanadského přírodního parku Banf kouzelná. A tak jsme tu v květnu a v červnu prožili téměř měsíc.

Ubytovali jsme se ve dvou srubech a už nám nic nechybělo. Ráno nás probudil asi patnácticentimetrový poprašek nového sněhu a my vyrazili do parku. V zákrutu jedné řeky jsme zahlédli nějaké černé zvíře, jak zápasí s kořistí. Nebyl to však grizzly, jak jsme se nejdříve domnívali, ale jen černý vlk, kterému se podařilo ulovit jelena wapiti. Slovo dalo slovo a večer či brzy ráno se jezdilo na újeď sledovat zvěř.

Jednou odpoledne jsme se vraceli od jezera Minevanka a ejhle – kořist už nebyla na pravém břehu řeky, ale na levém. Zápasil s ní grizzly jako z čítanky. Rozhodli jsme se obejít hustý jehličnatý pás lesa, kterým byl břeh porostlý, abychom se dostali ke grizzlymu blíž. Šel jsem jako druhý – našlapovali jsme v suché trávě jako v minovém poli – když jsem vlevo, asi osm metrů od sebe, náhle uviděl grizzlyho, plně zaujatého „porcováním“ wapitiho.

Bál jsem se pohnout a ostatní za mnou jen zírali – byl to zážitek, na který nezapomenu. Dva zvědaví malí Kanaďané, kteří se tu najednou objevili, však vyrazili od rodičů přímo ke grizzlymu. Pískl jsem a grizzly, plachý to tvor, chtě nechtě opustil kořist. Večer jsme pak viděli, jak o zbývající kořist zápasí dva „grizzláci“, černý vlk a několik orlů.

Při odjezdu z Banfu do Gaspenu, dalšího národního parku, jsme si chtěli odnést alespoň něco z újedi, ale nezbylo z ní ani kopýtko. Zůstaly nám jen vzpomínky a fotografie.

VÁCLAV ŠEBEK

Foto: Medvědi laškující nad kořistí

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr