English version

Příběh rysice Draži

Může se volně žijící šelma uzdravit z nebezpečné choroby?

20.10.2014, Šelmy.cz

Šestnáctého července loňského roku se koordinátorka dobrovolníků Vlčích hlídek Leona Machalová prodírala smrkovou houštinou k fotopasti na česko-slovenském pohraničním hřebeni. Od své výpravy si příliš neslibovala – přístroj, který instalovala u malé skalky o dva roky dříve, když zde v zimě s dalšími členy Vlčích hlídek sledovala rysí stopní dráhu, pořizoval od té doby převážně snímky lišek, jezevců a srnců. O to větší bylo překvapení, když na přenosné čtečce paměťových karet problikly tři snímky rysa. I na nekvalitním displeji však bylo vidět, že je s ním něco v nepořádku.

rysice Draža postižená prašivinou-červenec-2013; foto: Hnutí DUHA Olomouc

Když pak Leona uviděla rysa zvětšeného na monitoru počítače, bylo jasné, že snímek nebude patřit do sbírky nejlepších fotografií, které se podařilo v Beskydech nafotit. Olysalá srst na hlavě a celková vyhublost naznačovala, že je rys nemocný – trpí pravděpodobně prašivinou. Tato choroba, jejímž původcem je roztoč zákožka svrabová, u nás postihuje nejčastěji lišky. Právě od nich se rys mohl nakazit, občas totiž tyto menší šelmy loví jako své potravní konkurenty. Prašivinu však může způsobovat například také příbuzná svrabovka kočičí – v tom případě by se rys pravděpodobně nakazil při lovu domácích koček.

Miroslav Kutal, vedoucí projektu monitoringu velkých šelem Hnutí DUHA Olomouc, fotografie ihned poslal kolegům ze švýcarské organizace KORA, která se fotomonitoringu rysů také věnuje. Švýcaři domněnku o prašivině potvrdili. Veterinářka Marie-Pierre Ryser-Degiorgisová z Univerzity z Bernu obratem napsala: „Vypadá to skutečně na prašivinu v pokročilém stádiu. Jsou šance rysa odchytit?“ Naděje na odchyt však byla mizivá – dotyčná fotografie představovala jediný záznam na této lokalitě a zatím nebylo zřejmé, o jakého rysa se jedná. „Ale ani tak by nebylo vhodné do populace zasahovat umělou léčbou, reagoval Mariin kolega Urs Breitenmoser o pár dní později.

rysice Draža postižená prašivinou_červenec 2013; foto: Hnutí DUHA Olomouc

Jaké měl tedy nemocný rys další vyhlídky? Prašivina, projevující se vypadáváním srsti a rozsáhlými kožními lézemi, může být pro zvíře smrtelná – například ve Švédsku byla nejčastější příčinou smrti rysů uhynulých v důsledku infekčních chorob. O rozsahu onemocnění však rozhoduje především kondice a síla obranné reakce hostitele; obětí prašiviny se tak stávají spíše zvířata se sníženou imunitou.

O tři týdny později se Leona znovu vydala k fotopasti. Co se asi s rysem mezitím stalo? Nezhoršila se jeho nemoc? Nervozitu brzy vystřídalo zklamání: od poslední kontroly přístroj nezaznamenal pohyb jediného zvířete. Leona tedy pro jistotu instalovala ještě jednu, záložní fotopast, ale v dalších měsících se před aparátem procházeli jen jezevci.

V polovině října však zvláštně vypadajícího rysa zachytila jiná fotopast. Bylo to o 20 kilometrů dál, v širším okolí mystického dvojvrcholu Kněhyně–Čertův Mlýn.

rysice Draža již v lepší kondici_říjen 2013;  foto: Hnutí DUHA Olomouc

Tentokrát byla dokumentace kvalitnější a mapovatelé z Hnutí DUHA odhalili, že se jedná o zvíře sledované pomocí fotopastí již od prosince 2010, kdy byl tento rys poprvé vyfotografován v oblasti masivu Lysé hory. Tehdy bylo v Beskydech v provozu jen několik fotopastí, takže opětovně byl stejný rys zachycen na témže místě teprve v listopadu 2011.

rysice Draža byla poprvé zachycena v roce 2010 v masivu Lysé hory; foto: Hnutí DUHA Olomoucpodruhé byla Draža taktéž zaznamenána na Lysé hoře na konci roku 2011; foto: Hnutí DUHA Olomouc

Na jaře 2012 jej pak fotopasti zachytily u kořisti poblíž Malého Polomu. V nadcházejícím létě už bylo jasné, že jde o rysici, která dostala jméno Drahomíra, neboli Draža. Její přibližně šest týdnů staré mládě bylo v červenci 2012 zřejmě nejmladším kotětem zachyceným beskydskými fotopastmi.

rysice Draža při návratu ke své kořisti_březen-2012;  foto: Hnutí DUHA Olomouc

Koncem prosince 2012, když se Draža znovu objevila u značkovacího místa v oblasti masivu Lysé hory a předvedla typické i netypické značkovací chování, však již byla bez mláděte. To přitom měla ještě asi dva měsíce vodit, pravděpodobně tedy zahynulo. Více stopních drah pohromadě, které by nasvědčovaly přítomnosti samice s mládětem, nenašli ani dobrovolníci Vlčích hlídek při intenzivním monitoringu v zimě 2012/2013.

Jak na tom ale byla Draža před rokem, začátkem října 2013? Přestože olysalá kůže a krusta chlupů na jejím krku svědčila o přetrvávající nemoci, zdálo se, že kondičně je na tom o něco lépe než v létě – nebyla vyhublá a na videu předvedla akrobatický skok na skálu.

rysice Draža na podzim 2013 již v lepší kondici; foto: Hnutí DUHA Olomouc

Od konce roku 2013 se pak začala častěji objevovat v centrálních Beskydech, konkrétně v oblasti, která byla tou dobou domovským okrskem rysice Lenky se dvěma odrůstajícími mláďaty a rysího samce Licouse, jenž byl nejspíše jejich otcem.

Začátkem prosince je jedna fotopast zaznamenala dokonce ve stejný den i hodinu – první příchozí Draža značkovací místo zkoumavě očichávala, než pokračovala v cestě; za 20 minut na místo dorazila viditelně rozrušená Lenka, která rovnou pokračovala po stopě „vetřelkyně“ ve svém teritoriu. Ani jedna rysice však na místě neznačkovala močí.

rysice Draža v prosinci 2013 navštívila značkovací místo; foto: Hnutí DUHA Olomoucrysice Lenka přišla na stejné místo za 20 minut; foto: Hnutí DUHA Olomouc

V průběhu zimy se Draža na snímcích z fotopastí objevovala pravidelně a my tak mohli být svědky neustálého zlepšování jejího zdravotního stavu.

přes zimu 13/14 se stav rysice Draži zlepšoval; rysice Lenka přišla na stejné místo za 20 minut; foto: Hnutí DUHA Olomouc

Přes nepříznivé sněhové podmínky, které v zimě 2013/2014 panovaly, se Vlčím hlídkám podařilo najít jednu Dražinu kořist – mladou laň, ke které se rysice jednou vrátila znovu hodovat. Místo, kde ji ulovila, však bylo poměrně blízko obydlené oblasti a v okolí se pohybovali lidé, nejspíš proto neměla dostatek klidu na úplnou konzumaci celého úlovku, jak to rysi většinou dělají.

v lednu 2014 zachytila fotopast Dražu u kořisti; foto: Hnutí DUHA Olomouc 

rysice Draža koncem března 2014; foto: Hnutí DUHA Olomouc

Na začátku jara 2014 už Dražino loňské onemocnění připomínaly jen řidší „plstnaté“ chlupy za krkem. Poslední březnový den se naposledy ukázala na místě, které přes zimu navštěvovali všichni tři dospělí rysové (Draža, Licous a Lenka). Pak jako by se z oblasti vytratila.


Nevyhnala ji ze svého revíru Lenka, očekávající narození mláďat, pro která bude potřeba dostatek potravy? Nebo že by Dražu opět trápila choroba kůže a srsti a se slábnoucími silami se proto raději přemístila do jiné oblasti?

 

 

 

Neuvěřitelné odhalení přišlo začátkem září tohoto roku – Draža přivedla k fotopasti v centrálních Beskydech dvě krásná koťata! Jejich divoké hry a dovádění, které asi deset minut předváděla před fotopastí, svědčily o tom, že se jim vede dobře.

dvě malá koťata rysice Draži byla velmi čilá; foto: Hnutí DUHA Olomouc

Jejich matka se sice tvářila trochu unaveně, hlavní však bylo, že je stále naživu, v poměrně dobré kondici a dokonce matkou dvou čilých potomků.

Kromě potěšujících obrázků rysí rodiny přinesla fotopast také zajímavé zjištění týkající se prostorové aktivity rysů mezi sebou.

rysice Draža se dvěma potomky_září 2014; foto: Hnutí DUHA Olomouc


Snímky totiž byly pořízeny na stejném beskydském kopci, kde se necelý měsíc předtím procházela se svými dvěma letošními mláďaty rysice Lenka. Místa, na nichž byly rysice s potomky zachyceny, jsou vzdušnou čarou vzdáleny jen asi 1,5 km. Dosud vědci považovali rysy za silně teritoriální zvířata – zvláště samice by si měly své území žárlivě střežit před svými sokyněmi.

Bez souběžného telemetrického sledování obou samic můžeme jen spekulovat, zda mezi dvěma lokalitami, kde byly rysice zaznamenány, vede pomyslná hranice jejich teritorií či nikoli. Větší počet dospělých rysů zaznamenaných na jedné lokalitě však naznačuje, že v průběhu roku jsou teritoria rysů do jisté míry flexibilní. Zvířata aktivně prozkoumávají okolí svého teritoria, aby měla lepší představu o svých sousedech. Značkovací místo, které navštěvovali v zimě střídavě všichni tři dospělí rysi, nejspíš slouží jako komunikační bod, kde šelmy pachem dávají vědět o své přítomnosti ostatním jedincům.

rysice Draža při značkování močí s výměškem pachové žlázy;  foto: Hnutí DUHA Olomouc

Příběh rysice Draži má zatím šťastný konec. S pomocí fotopastí mohou ochránci přírody nejen určovat přesný počet šelem, ale také rekonstruovat životní příběhy jednotlivých rysů, odhalovat, jak tyto šelmy dokáží překonat vážnou nemoc, nebo zjišťovat jejich sociální a prostorovou strukturu. Další data lze získat pomocí genetických analýz (z trusu, moči nebo srsti) a stopování.

Předběžné analýzy DNA ze vzorků z Beskyd zatím prozradily, že Draža je nejstarším sledovaným rysem v Moravskoslezských Beskydech – poprvé byla identifikována v zimě 2009/2010, kdy podle stop vodila dvě koťata. Její věk je tedy nyní minimálně šest, spíše však alespoň sedm let.

Ve volné přírodě se rysi dožívají až 17 let a jsou schopni reprodukce do poměrně vysokého věku (14-17 let). Doufáme tedy, že uzdravená Draža se stane matkou mnoha dalších rysích pokolení.

rysice Draža u značkovacího místa_leden 2014; foto: Hnutí DUHA Olomouc

MIROSLAV KUTAL, LEONA MACHALOVÁ

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr