Šakal obecný se v posledních několika desetiletích šíří Evropou a objevuje se i v oblastech, kde se dříve nevyskytoval. Nejnovější výzkumy naznačují, že by v budoucnu mohl osídlit až 75% evropského kontinentu, což představuje přibližně šestinásobek jeho současného areálu rozšíření (Ranc et al., 2026). Ještě v 19. století a po většinu 20. století byl jeho výskyt omezen především na Balkánský poloostrov a oblasti kolem Černého moře. Od 80. let minulého století se však začal rychle šířit směrem do střední, západní i severní Evropy. V posledních letech byli šakali zaznamenáni například v Německu, Rakousku, Polsku, Pobaltí, Skandinávii nebo Francii.
V České republice byl první doložený výskyt šakala zaznamenán v roce 1998 na jižní Moravě. Od roku 2016 však začalo přibývat záznamů z různých částí republiky a v roce 2017 bylo potvrzeno první rozmnožování. Častější výskyt je dnes znám zejména z oblasti Podyjí na Znojemsku a z Pálavy u Mikulova. Členům Vlčích hlídek se nyní díky fotopastem podařilo potvrdit jeho přítomnost také v Bystřických horách na polské straně hranice, které navazují na Orlické hory, což dokládá pokračující šíření tohoto druhu ve střední Evropě.
Vzhledem k tomu, že byl šakal zaznamenán v oblasti, kde dlouhodobě probíhá monitoring vlků a kde byla v posledních šesti letech opakovaně potvrzena jejich reprodukce, předpokládáme, že se jednalo o jedince, který hledal nové teritorium.
Šakal obecný je psovitá šelma, která se vzhledem podobá vlkovi obecnému. Oproti vlkovi je ale menší, lehčí, mají kratší končetiny a užší tlamu. Šakalové obecní se vyskytují na rozlehlém území. Areál rozšíření zahrnuje střední a jihovýchodní Evropu, přes Arabský poloostrov, jižní Asii a na východě zasahuje až do Thajska. Šakal obecný je potravní oportunista, který dokáže využívat širokou škálu biotopů, přednost však dává otevřené krajině a souvislým lesům se spíše vyhýbá. Jeho jídelníček je velmi pestrý. Živí se drobnými savci, zejména hlodavci, ptáky, plazy, bezobratlými i rostlinnou potravou. Významnou složku potravy tvoří také mršiny. Aktivní je převážně za soumraku a v noci. Šakali žijí v monogamních párech a samice zpravidla vrhá tři až šest štěňat.
Zdroj: Hnutí DUHA Šelmy
Za expanzí šakala obecného pravděpodobně stojí kombinace několika faktorů. Svou roli hraje oteplování klimatu a s ním související změny krajiny, ale také historický úbytek velkých predátorů, především vlka. Paradoxně však nejen v České republice vlků v posledních letech přibývá, oba druhy se tak šíří současně. Nové výzkumy proto naznačují, že významnou roli hraje právě člověk. Šakal velmi dobře využívá člověkem pozměněnou krajinu, včetně zemědělských oblastí a okrajů sídel. Naproti tomu vlci častěji vyhledávají rozsáhlejší lesnaté komplexy. Právě díky této ekologické odlišnosti a menší konkurenci v člověkem pozměněné krajině může šakal snáze osidlovat nová území.
Do monitoringu se může zapojit i veřejnost. Pokud jste při pobytu v přírodě zahlédli šakala obecného nebo našli jeho pobytové znaky, budeme rádi za zprávu na stopy@selmy.cz. Ideální je přiložit fotografii, video nebo přesnější informace o místě a datu pozorování. Každé ověřitelné hlášení nám pomáhá sledovat šíření tohoto druhu.
Přečtěte si také:
Zdroj:
Ranc, N., et al.,2026: Human shielding from wolves facilitates jackal expansion across Europe. Nature ekology & evolution. https://www.nature.com/articles/s41559-026-03060-y
Kontakt:
Jan Drapák
Monitoring velkých šelem
