Jan Stalmach
Když se letech 1949-51 začaly objevovat v našich přírodovědných časopisech i denním tisku zprávy, že v Moravskoslezských Beskydách, skoro po čtyřicetileté přestávce se znovu objevil rys ostrovid /Lynx lynx L./, všichni milovníci zdravé a nenarušené přírody měli z těchto zpráv nemalou radost.
Jedinci, kteří do oblasti Moravskoslezských Beskyd přišli ze Slovenska, vytvořili časem novou populaci rysů, která se začala úspěšně v Beskydách rozmnožovat, a navíc začala svůj areál pomalu rozšiřovat, k západu z oblasti Beskyd do oblasti Jeseníků. V r. 1950 se odhadovalo, že v Beskydách žije 7-8 kusů, v roce 1951 asi 10 kusů, v letech 1958-1960 se počet rysů pohyboval kolem 25-30 kusů. Zdržovali se hlavně v kulminační oblasti Moravskoslezských Beskyd - Lysá hora, Smrk, Kněhyně, aj. Z oblasti Jeseníků byly hlášeny ojedinělé zástřely.
Asi od r. 1961 se počet rysů v Beskydech začal snižovat tak, že v r.1966 bylo už jen asi 8 kusů a v r.1968 si musíme položit otázku, zda existuje v Beskydách ještě aspoň jeden kus. Našim myslivcům se podařilo tzv. "nepřítele" jejich zájmů vyhubit.
Je pravdou, že přistěhuje-li se rys do oblasti, kde dlouho nežil, stane se pohromou pro srnčí zvěř, kterou snadno loví, poněvadž není na něho zvyklá. Zvěř si však po čase na rysa zvykne, je opatrnější a jeho kořistí se pak v největší míře stává zvěř stará a slabá. Žádný myslivec nemůže popřít fakt, že nejmohutnější srnci a to jak ve zvěřině, tak v trofeji, žijí právě v oblastech, kde žije rys.
V dnešních statistických výkazech o úlovku zvěře se až příliš zdůrazňuje kolik tun zvěřiny dali myslivci na stůl našich pracujících, zatímco v dřívějších dobách byla největší chloubou chovatelů lovné zvěře zvěř silná a zdravá, silná ve zvěřině i v trofeji. Jistě i zde existovaly výjimky a snad by mohl někdo namítnout, že právě v těchto dobách byli rysi v Českých zemích vyhubeni, ale kulturní úroveň našeho člověka nemůžeme srovnávat s kulturní úrovní člověka let minulých. Ke kultuře dnešního člověka patří i ochrana přírody a rys je součástí naší přírody. Je jedním z našich původních živočišných druhů. Je úplným paradoxem, že na jedné straně našim původním živočichům, kterým příroda dala ostré zuby a drápy a určila jim funkci regulátorů v přírodě, říkají myslivci "škodná" a na druhou stranu škodnou cizího původu v přírodě vysazují! Mám na mysli umělé vysazení mývalovce kuního /Nyctereuctes procynoidaes/ do volné přírody, který se může stát problémem i u nás, vzhledem, ke své expanzi na západ. Vraťme se však k otázce ochrany rysů u nás.
Na území Severomoravského kraje je rys hájen od 15. prosince do 28. února. Podle zákona o myslivosti se rys nesmí lovit do želez. Určitá zákonná opatření existují, je však otázka, jak jsou dodržována! Myslivci uvádějí jako důvod k uhynutí rysa nákazu prašivinou od lišek, veterinárním institucím však nebyl hlášen ani jeden případ výskyt prašiviny u rysa, nebyl zaslán ani jeden exemplář rysa touto nemocí nakaženého.
I v minulosti se o vyhubení rysa postarala hlavně železa. Rys totiž nemá příliš jemný čich, ale jeho dobrý zrak a sluch mu umožňují, že se nestává snadnou kořistí získanou odstřelem. A proto se zdá, že prašivina je jen výmluvou, že hlavní zásluhu na jeho vyhubení mají opět zákonem zakázaná železa! O tom, že rys byl skutečně do želez uloven existují důkazy: např. 4. 4. 1953 byl chycen do želez 1 exemplář polesným Josefem Kaňokem z polesí Horní Mohelnice /Krásná/, ostravská ZOO v roce 1956 odchovala rysa, který byl rovněž uloven do želez, v roce 1958 byl chycen do želez rys lesníkem Ondruškem v polesí Slavíč. Příkladů by bylo možno uvést daleko více. K systematickému hubení rysa přispěly i případy ubíjení rysích mláďat, například v roce 1958 byla zastřelena 2 mláďata na Kněhyni. Dokud se nezmění poměr myslivců k přírodě, dokud nebudou myslivci znát základní přírodní zákony - chápat přírodu jako celek a ne jako chovnou stanici určitého živočišného druhu, dokud nezmizí lidská touha po zabíjení, po kořisti za každou cenu, do té doby všechna zákonná opatření budou mít nepatrný dosah. To neplatí ovšem jen o rysech, ale o všech živočišných druzích, které jsou mylsivci označováni jako "škodná"!
Doc. Dr. J. Mařan v knize "Ochrana Československé přírody" hovoří velmi výstižně k problému ochrany rysů u nás. Říká: "Dokud u našich myslivců nebude požitek ze sptaření této šelmy v jejím přirozeném prostředí větší, než chtivost vzácného úlovku, není ochrana rysa zajištěna. Dokud v krajinách, kde stav rysů skutečně není nadměrný, nebude lesní personál pokládat odstřel rysa za stejnou hanbu jako ubití březí laně, bude existence rysa v našich zemích ohrožena a osud rysů na Slovensku bude stejný, jako osud rysů v Čechách. Budou vybiti do posledního kusu a ještě při posledním lovu bude omílána historie o strašném přemnožení rysů, kteří strhli desítky vysoké zvěře a jejichž stav musí být zredukován".
Dnes se tedy podařilo rysa vyhubit. Určitě, a vím to i z vlastní praxe, nejsou všichni myslivci stejní. Je štěstí, že mnoho těch dobrých a opravdových myslivců, kteří mají rádi v přírodě ne jenom zajíce, srnce a bažanty, ale dívají se na přírodu dialekticky, chápou ji jako celek. Mají radost, mohou-li v této přírodě pozorovat jestřába, lišku i jiné dravce aniž by je zabíjeli. Mají radost z toho, že v jejich revíru žije druh, který byl jinde nerozumně vyhuben, jsou spokojeni, že k regulaci šedivek jim pomáhá jestřáb a nemusí používat odporného způsobu k jejich hubení - trávení. A právě na těch správných myslivcích záleží a je jejich povinností, aby ty myslivce, kteří ve svém vzdělání a ve vývoji své lásky k přírodě nedospěli ještě tak daleko, aby tuto skutečnost pochopili, tyto myslivce aby odborně vedli a vychovávali.
Snad se bude historie migrace rysa opakovat a rys znovu pronikne ze Slovenska do oblasti Moravskoslezských Beskyd. Nesmíme však již dopustit, aby se historie opakovala úplně, to znamená, aby rys byl pak znovu vyhuben. Kdyby se měla opakovat, nelze předpokládat, že se u nás chráněná a vymírající zvěř udrží. Jakým právem pak chceme odsuzovat vybití velkých kopytníků z dřívější doby? Jak se budou dívat příští generace na nás?
Bude jistě nutné, aby i státní ochrana přírody přistupovala k této otázce daleko energetičtěji. Je jistě v její možnosti prohlásit rysa v Českých zemích dočasně za úplně chráněného živočicha a v případě, že vznikne populace nová, určovat rozsah a způsob její regulace a přísně ji kontrolovat. Připravuje se zřízení a vyhlášení chráněné krajinné oblasti Beskydy, proto i tento problém bude snad uspokojivě vyřešen. Je také nutno uvést zájmy myslivosti do souladu se zájmy státní ochrany přírody. Větší zájem o otázku ochrany rysa by měly projevovat i naše nejvyšší instituce, bude nutno ve větší míře o této otázce a jejich problémech informovat veřejnost.
V závěru chci upozornit, že v Německé spolkové republice na německé straně Šumavy bude zřízen Národní park, ve kterém má být rys úplně chráněným živočichem. Němci se totiž domnívají a věří, že tam rys přijde z Karpat, tedy z Moravskoslezských Beskyd. Myslím, že bližšího komentáře není za potřebí.
Ze sborníku
POZNEJ A CHRAŇ! Zpravodaj SM obvodu ochrany přírody
Vydává Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Ostravě ve spolupráci s SOP
Odpovědná redaktorka: prof. Eva Olšanská
Adresa redakce: Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody, Ostrava-Přívoz, Korejská 12.
Grafická úprava: P. Sedlík. Náklad 1000 kusů. Duben 1968.
