English version

Pojmenování nového rysa může trvat i půl roku

Křivolaká cesta za novou šelmou Beskyd

6.6.2018, Šelmy.cz

Loňský rok nebyl pro beskydské rysy nikterak jednoduchý. Vedle přirozených rysích komplikací se objevily dva ověřené případy, kdy za smrtí rysů stál člověk. Bohužel se v obou případech jednalo o samice (Lauru a Lenku), které se staraly o své potomky. Na podzim roku 2017, před začátkem další stopařské sezóny, jsem byl kvůli těmto ztrátám v už tak křehké rysí populaci, dost skeptický a očekával jsem, že nalezení rysích stop v celé širší oblasti Moravskoslezských Beskyd bude v tuto sezónu o velkém štěstí.

Ovšem co je na monitoringu šelem pro mě tak přitažlivého? Nikdy si nemůžete být s ničím jisti a o překvapení není nouze. Tak tomu bylo hned při prvním lepším listopadovém sněhu, konkrétně 16. 11. 2017. Lokalitu pochůzky jsem si tehdy vybral díky výhledům na okolní krajinu a upřednostnil vnitřní intuici před racionálními plány. Něco mě na to místo zkrátka táhlo. Spontánní rozhodnutí mi nakonec přineslo pozitivní překvapení, když jsem v terénu našel krásné rysí stopy, které mě již asi po 200 metrech dovedly k rysí kořisti. Na místě nějaké zvíře – musel to být rys - zahrabalo zbytek zajíce, ven mu vyčuhovaly pouze zadní končetiny. Ideální místo pro fotopast, říkal jsem si! Hned druhý den jsem na místo fotopast vynesl a doufal, že rys se ke kořisti vrátí a prozradí na sebe trochu víc!

Nalezený ulovený zajíc, kterého si rys zahrabal, aby si jej uchoval před potravní konkurencí. Foceno 16. 11. 2017.

 

Doma jsem přemítal, který ze známých rysů by mohl na lokalitě zajíce ulovit. Touto oblastí se totiž rysové pohybovali několik posledních let jen sporadicky a některé roky byly na rysí pobytové znaky úplně skoupé. V případě ojedinělého výskytu se jednalo často o dospělé potomky rysice Draži, která zdejší oblast kdysi obývala. Právě k jednomu z oněch rysích potomků jsem také přisuzoval aktuální kořist zajíce. Celá oblast severovýchodní části Chráněné krajinné oblasti Beskydy je přitom z pohledu terénu, lesnatosti a zazvěření pro rysy jako stvořená. Každý rok, který jsem tam strávil na pochůzkách bez rysích nálezů, jsem doufal, že se tam nějaký rysí poutník usadí a oblast bude využívat jako jádrové území. Že by to konečně vyšlo? Nejvíce jsem však v tu chvíli myslel na fotopast u kořisti. Mé očekávání, kterého rysa na fotopasti spatřím, rostlo.

K fotopasti jsem se vydal 23. listopadu – tedy týden po objevení kořisti. Dovedly mě k ní nové rysí stopy. „Hořel“ jsem netrpělivostí - už se chci podívat na portrét rysa a rozluštit hádanku! Který z potomků Draži, hlavní beskydské rysí samice, zajíce ulovil? Fotopast byla lehce poškrábaná a pootočená, když ji chtěl rys pravděpodobně odstranit z kůlu, na který jsem fotopast připevnil. Všude před fotopastí a okolo ní bylo mnoho čerstvých rysích stop. Když jsem si prohlížel snímky z fotopasti, rysí fantom oblasti jím zůstal i nadále - všechny snímky tohoto rysa byly pořízeny přes polozasněžený a zamlžený objektiv. Rysí kresbu na srsti jsem nemohl rozpoznat, fotografie byly totiž silně „přepálené“.

Snímek, který byl nejpovedenější. Rys však stojí čelem k fotopasti, není tedy možné jej určit podle skvrnění na boku. Zbytek, asi osm dalších snímků, byl v daleko horší kvalitě.

 

Jelikož rys zajíce celého zkonzumoval, fotopast jsem odinstaloval z kůlu a zanesl asi 200 metrů opodál ke skále, kolem které rysí fantom prošel při obou posledních stopovačkách. Doufal jsem, že se ještě vrátí alespoň sem a nakonec prozradí svou identitu. Asi 2 kilometry od místa, kde ulovil zajíce, se nachází stálá fotopast, ke které jsem se vydal 28. listopadu a doufal jsem, že tam bude nějaká rysí fotka z doby objevu zajíce. To by mohlo trochu pomoci při odhalování rysího fantoma. Doma jsem se na snímky z této fotopasti podíval a skutečně se večer 16. listopadu nafotil rys, krásně z pravé strany těla. V ten den jsme museli být na horách opravdu kousek od sebe. Fotografie byla čistá, ale kresbu rysí srsti jsem neznal. Že by se tu objevil z ničeho nic nový a dospělý rys? A nenafotil se už někde dříve?  K rozluštění těchto otázek jsem se obrnil trpělivostí a očekával další snímky rysího fantoma.

Fotografie z kontroly fotopasti provedené 28. listopadu. První fotografie nového rysího jedince – zatím rysího fantoma.

 

Nakonec jsem si ještě prohlédl starší snímky z Beskyd. Podobný rys jako fantom se jeden nafotil: během léta 2017 na lokalitě vzdálené vzdušnou čarou 11 kilometrů od zmíněné stálé fotopasti. Mělo to však jeden háček: rysa z léta zaznamenala fotopast z levé strany těla, mohl jsem se jen domnívat, zda je to tentýž rys, či ne. Styl kresby tmavých teček měl podobný, ale celkově působil štíhlejším dojmem. Avšak do zimy mohl rys zmohutnět. Zimní srst navíc rysům na váze vizuálně přidává.

Následující rysí stopovačky na sněhu a další a další snímky z různých fotopastí začaly vypovídat jasnou pravdu o jednotlivých rysech. Začátkem prosince jsem urychleně potřeboval fotopast k rysí kořisti do Slezských Beskyd, kterou jsem tam během poledne našel. Sešel jsem k autu, nasedl a vyjel k Moravskoslezským Beskydům a ještě ten večer jsem rychle kráčel pro fotopast určenou ke kořisti. Když jsem byl asi 800 metrů pod skálou, našel jsem starší rysí stopy, na které se pak napojily čerstvější. Ten den jsem zažil stopování dvou různých rysů ve dvou geomorfologických celcích, tedy Slezských a Moravskoslezských Beskydech. Doufám, že se mi takováto rarita ještě někdy v životě poštěstí. Čerstvější stopy vedly stále vzhůru ke hřebeni, až jsem se ocitl u skály a před fotopastí. Byl jsem velice potěšen, že rys tudy skutečně prošel a přál jsem si, aby byl snímek z fotopasti kvalitní. Vzal jsem tedy fotopast určenou ke kořisti a šel dále po čerstvých rysích stopách, které vedly přímo na již zcela zasněžené místo, kde byl skoro před měsícem ulovený zajíc. Tento fakt mi nahrál, jelikož jsem s  jistotou stopoval opět rysa, který zajíce ulovil a snad mi v batohu ležel i jeho povedený snímek. Doma jsem si potvrdil, že se jedná o stejného jedince, který byl zaznamenán v polovině listopadu stálou fotopastí a nyní jej zachytila kamera opět ze stejné, pravé strany. Bylo téměř jisté, že v oblasti nelovil žádný z potomků rysice Draži, ale zcela nový rys.

Rysí fantom zachycen při návratu k místu, kde téměř před měsícem ulovil zajíce. Naštěstí zvolil trasu kolem skály a fotopasti, kterou jsem tam přemístil od kořisti.

Dva dny po průchodu rysa skládám po jeho stopách mozaiku příběhu.

 

Teď ještě získat jeho druhou stranu, aby se mohlo vyvrátit, nebo potvrdit, zda se již nafotil i na vzdálenějším místě v létě. Na to jsem nemusel dlouho čekat, jelikož kolega Tomáš Krajča z Vlčích hlídek při kontrole stálé fotopasti, vzdálené zhruba 2 kilometry od zajíce, narazil na snímek, na kterém se ukázal z levé strany těla zcela nový rys. Dle licousů, stavby těla a druhu skvrn bylo téměř jisté, že se jedná o druhou stranu rysího fantoma. Vyšlo také najevo, že rys z léta byl nakonec úplně jiný jedinec. Kresba srsti z levé strany těla se tedy v tomto případě neshodovala.

Konečně ukázal rysí fantom i svou druhou, levou, stranu těla.

 

Nový rys se v oblasti skutečně neobjevoval jen zkraje zimy. Hlídkařka Leona Kutalová našla začátkem jara strženou srnu, u které jsem nainstaloval fotopast a vrátil se k ní opět náš rysí fantom. Během pokračujícího jara se nafotil na dalších různě vzdálených lokalitách. Rozpoznali jsme dokonce jeho pohlaví, a tak konečně nadešel čas vybrat mu jméno. Jelikož se nám zaznamenal poprvé na fotopast 16. listopadu, připadlo mu jméno Otmar. Za zhruba 7 měsíců se nám zaznamenal na 7 lokalitách opatřených fotopastmi (celkem 57 snímků a 6 videozáznamů), mě i hlídkařku Leonu provedl častokrát po svých ochozech, zanechal několik kvalitních vzorků na genetickou analýzu a hlavně obohatil křehkou rysí populaci na území CHKO Beskydy o dalšího, stáleji se vyskytujícího, jedince! A to právě na lokalitě, kde trvalejší výskyt rysa několik let chyběl. Nám známé území, které zatím využívá (zjištěno jen podle fotopastí a částečně zimního stopování) je okolo 50 kilometrůčtverečních, ve skutečnosti však bude jeho teritorium podstatě větší. Na jedné lokalitě s fotopastí se vystřídal v době rysí říje s ještě jiným rysem, Dražiným potomkem z roku 2016. Pokud by se jednalo o samici, existovala by naděje, že by se mohla vratká rysí populace v našem severovýchodním cípu republiky zase posílit. Jestli se tak stane, prozradí příští měsíce.

Již pojmenovaný dospělý rysí samec Otmar v plné své kráse a síle.

 

Jméno Otmar znamená šťastný a bohatý, nebo také slavný. Svým vystupováním před fotopastmi tak tento rys na mě opravdu působí. Má nádhernou a silnou stavbu těla s mohutnými svaly na lopatkách. Oblast, kterou obývá, je poměrně hustě zazvěřená, doufejme, že se mu bude nadále dařit a bude opravdu šťastným a svým způsobem i bohatým pánem svého nového teritoria. Přejme mu však do budoucna hlavně štěstí při vyhýbání se kulkám od pytláků a střetům s automobily. Věřím, že nám ještě ukáže spoustu dalších zajímavosti z rysího života v Beskydech!

Ať Otmara na jeho novém území provází štěstí!

 

JIŘÍ LABUDA

 

Práce Hnutí DUHA Olomouc na ochraně a monitoringu velkých šelem probíhá i díky podpoře individuálních dárců – Přátel velkých šelem. Přidejte se prosím také na www.selmy.cz/podpora.

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr