Šelmy.cz

Na rozloze 13 000 km2 žije 107 samostatných rysů. Přibližně třetinu z nich tvoří novopečené matky doprovázené koťaty. Výsledky této doposud nejpodrobnější a nejpřesnější studie právě zveřejnila mezinárodní skupina odborníků z projektu 3Lynx. Díky nim máme lepší představu o tom, jak se daří rysům na Šumavě.

Vstupte společně s námi do třetí šelmí dekády! Podpořit nás můžete libovolným darem, nejvíce nám ale pomůže pravidelný příspěvek. Naše aktivity se za 20 let ochrany a monitoringu velkých šelem rozrostly do téměř celé republiky. Rysí a Vlčí hlídky působí na Šumavě a v Novohradských horách, v oblasti Beskyd i Javorníků, od Bílých Karpat přes Jeseníky, Broumovsko, Ralsko, severní Čechy, Krušné hory až po Pošumaví. Od ledna navíc spouštíme intenzivní monitoring kočky divoké. Na zajištění plnohodnotného monitoringu - tedy ubytování pro dobrovolníky, financování údržby fotopastí a dlouhodobého mapování či zajišťování materiálu na odběr vzorků potřebujeme 350 000 korun. Pomoci nám můžete zde.

V letošní zimní sezóně se opět uskuteční několik akcí Vlčích a Rysích hlídek na naší základně v Janově. Tu se Hnutí DUHA podařilo díky příspěvkům 485 dárců koupit už v roce 2018. Chalupa patřila jednomu ze zakladatelů hlídek Ludvíku Kuncovi, mimo jiné laureátovi ceny Josefa Vavrouška. Nyní bychom se rádi podělili o všechno, co se v Janově podařilo od roku 2018 zorganizovat.

Překvapivý objev se povedl v zimní sezóně pracovníkům a dobrovolníkům Hnutí DUHA v Lužických horách. Během tzv. Vlčích hlídek na fotopasti zaznamenali několikačlennou vlčí smečku.

Sražená psovitá šelma, s největší pravděpodobností vlk, byla nalezena ve středu 22. ledna na silničním náspu nedaleko Turnova. Odtud ji zaměstnanci CHKO Český ráj převezli k odbornému zkoumání expertům z České zemědělské univerzity v Praze. Pitva ukáže přesnou příčinu smrti. Zároveň provedou pracovníci univerzity genetickou analýzu, aby potvrdili, že se skutečně jedná o vlka a zjistili, z jaké populace zvíře pochází.

Nebezpečný vlk nebo zatoulaný pes? Takové dilema může vzniknout, pokud dojde k záměně vlka s československým vlčákem. Jedná se o plemeno, které bylo na našem území šlechtěno na přelomu 50. a 60. let křížením vlka a německého ovčáka. V současné době se těší stále větší oblibě a v České republice přibývá nadšených majitelů. Díky specifické povaze těchto krásných psů či nezvládnutí povinností majitele ovšem občas dojde k jejich zatoulání.

Zatímco v České republice je vlk přísně chráněným druhem, na Slovensku tomu tak není. Již při vstupu do Evropské unie si Slovenská republika vyjednala výjimku z evropské směrnice a může tedy za určitých okolností vlky lovit. Ačkoliv v průběhu předchozích let došlo k zpřísnění jeho pravidel, je lov stále značně kontroverzní a může ohrožovat i malou populaci vlků v České republice.

V některých sociálních skupinách se začínají šířit spekulace o tom, že vlk napomáhá šíření afrického moru prasat (AMP nebo ASF - african swine fewer). Následující text si klade za cíl ukázat, že tyto úvahy nemají oporu v poznatcích přírodních věd.

Evropský soud včera rozhodl o předběžné otázce týkající se lovu vlka ve Finsku z důvodu "boje proti pytláctví." Rozsudek je závazný pro všechny členské státy, které by lov z důvodů boje proti pytláctví chtěli případně povolit, u nichž je vlk zařazen v příloze IV Směrnice o stanovištích, tedy i pro Česko. Evropský soud případný lov z důvodu "boje proti pytláctví" explicitně nevyloučil, ale upozornil na velmi přísné podmínky, zakotvené ve Směrnici, které musí úřady, které o lovu rozhodují, respektovat a například prokázat, že lov skutečně sníží míru pytláctví a nemůže tak dojít k ovlivnění příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a neexistuje jiné uspokojivé řešení situace. Rozsudek je dobrou zprávou pro ochranu přírody v EU nejen z důvodu důrazu na důslednou ochranu druhů (včetně vlků ve státech, kde je vlk zařazen v příloze IV), ale i z důvodu, že případná rozhodnutí výjimkách musí být založená na faktech a nikoliv domněnkách.

Španělsko patří mezi evropské země, kde tradice soužití s vlky v kulturní krajině nebyla nikdy úplně přerušena. Dnes žije na Pyrenejském poloostrově zhruba 2,5 tisíce vlků a zkušenosti španělských chovatelů mohou být inspirací také pro nás v České republice. I proto se v červnu letošního roku 6 pracovníků Hnutí DUHA Olomouc vydalo do této jihoevropské země a nyní bychom se se čtenáři webu Šelmy.cz rádi podělili o zkušenosti a zážitky.

Vlci se v současné době vracejí do mnoha oblastí Evropy, z nichž před desítkami let vymizeli. Veřejnost ani úřady v “rekolonizovaných” oblastech často nemají zcela jasnou představu o tom, co lze považovat za „normální“ vlčí chování a jaké projevy mohou naopak vyústit v problémy. Vlci jsou inteligentní a přizpůsobivá zvířata a jako taková mohou vykazovat širokou škálu projevů v závislosti na osobnostních rysech, situačních podmínkách a individuálních zkušenostech.  Situace, v nichž chování vlků vyvolává v lidech strach, lze obecně rozdělit do dvou skupin: (1) situace, kdy vlci skutečně projevovali neobvykle malou plachost a (2) situace, kdy očekávání lidí, pokud jde o normální vlčí chování, neodpovídala skutečným poznatkům o obvyklém chování vlků. Druhý typ situací je mnohem běžnější.

Největší evropská šelma, medvěd hnědý, se u nás příležitostně objevuje v horách a podhůří na česko-slovenském pomezí. Ačkoliv se medvědům obvykle daří pohybovat naší krajinou, aniž by na sebe upoutali pozornost, v poslední době i u nás přibývá přímých pozorování. S tím pochopitelně souvisí také obavy o bezpečnost lidí, k nimž mnohdy přispívá zveličování rizik ze strany médií. Jak je to tedy s útoky medvědů na člověka doopravdy?

Představitelé Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) zřejmě zkouší, kolik dezinformací jim média a veřejnost dovolí na téma vlk. Tím posledním testem byla tisková konference a zveřejněná tisková zpráva na téma vydry, bobra a vlka a potřeby jejich regulace v naší krajině. Jak již někteří komentátoři upozornili, myslivci odvádí téma od problémů, které nezvládají: přemnožená prasata ničí úrodu zemědělcům, jeleni zase poškozují lesy. Jeleny nebo divoká prasata mají myslivci možnost takřka bezmezně regulovat. Žádní kopytníci nepatří mezi zvláště chráněné druhy a nakládání s nimi tedy reguluje primárně zákon o myslivosti.