English version

Pověra: „Rys vyhubí většinu zvěře a nebude možné lovit.“

Současné studie ukazují, že podíl rysa na celkové úmrtnosti srnčí zvěře se v jednotlivých místech značně liší - pohybuje se mezi 2-41 % [1]. Každý údaj však musí být dáván do souvislosti s místními podmínkami a porovnán s ostatními příčinami úmrtnosti: ani 30% podíl rysa na celkové mortalitě nemusí znamenat pokles srnčí populace. Jsou známy případy, kdy rys dokázal populaci srnčí zvěře výrazně zredukovat. Například poté, co se v 80. letech po mnoha desetiletích rys znovu objevil v Pošumaví, lokálně zredukoval stavy o 30-50 % [2].

rys na Šumavěrys a jelen

Běžnější však je, že populace srnčí zvěře klesá spíše z jiných příčin: ve Švýcarské Juře byl nejvýznamnějším faktorem úmrtnosti srnčí zvěře odlov (45-55 % z celkové známé mortality), který se během deseti let téměř ztrojnásobil, a rys byl odpovědný jen za 24-37 % známé mortality srnčí zvěře [3]. Obdobně mohli myslivci v letech 1986-1997 zvyšovat odlov srnčí zvěře navzdory trvalé přítomnosti rysa i v sousední francouzské Juře [4]. Pouze v Białowiezi (Polsko) byl nejvýznamnějším původcem mortality srnčí zvěře rys, ale i v tomto případě do populace srnce výrazně zasahoval člověk [5].

U nás v Pošumaví byl v letech 1996-2005 podíl úmrtnosti srnčí zvěře způsobené rysem 3-18 % (průměrně 10 %) což znamenalo až třetí nejvýznamnější faktor, ovlivňující úmrtnost srnce [6]. I zde vysoký podíl odlovu (62 %, viz tab. níže) ukazuje, že lze bez problémů hospodařit s rysem v jedné honitbě. Současně nelze vyloučit, že rys v některých horských honitbách může být pro srnčí zvěř významným limitujícím faktorem, jak naznačuje např. výrazný pokles odlovu v honitbě Knížecí stolec (VVP Boletice, Šumava) poté, co území znovuosídlil rys [7].

tabulka příčin mortality zvěře

 

Důkladné statistické analýzy mysliveckých dat z let 1954-2000 z Estonska neprokázaly, že početnost rysa významně ovlivňuje hustotu srnčí zvěře. Jediný ze sledovaných faktorů, který početnost srnčí významně ovlivňoval, byl lov [8]. V Estonsku přitom žije na ploše zhruba 42 000 km2 asi 1100 rysů [9]. Jediný významný negativní dopad, jež má přítomnost velkých šelem na početnost kořisti, byl zjištěn v případě vlků a divočáků. Navíc bylo prokázáno, že vlci regulují černou zvěř dokonce účinněji než člověk [8].

Ani v případě, že velké šelmy nejsou loveny, nehrozí jejich přirozené kořisti zánik. Nestalo se tak v průběhu téměř padesát let trvajícího ekologického výzkumu na ostrově Isle Royal [10], jenž leží v Hořejším jezeře na hranicích Spojených států a Kanady, a nedošlo k tomu ani v těch částech Evropy, kde se velké šelmy těší absolutní ochraně [5]. Také v evropské části bývalého Sovětského svazu, kde bylo ve vybraných územích srovnáno období vybíjení vlků s obdobím striktní ochrany, nebyl zaznamenán pokles početnosti zvěře během striktní ochrany vlků [11].

 

Prameny:

[1] Molinari-Jobin A., Molinari P., Breitenmoser-Würsten C. et. al, 2003: The Pan-Alpine Conservation Strategy for Lynx. Council of Europe, Strasbourg, 22 pp.

[2] Koubek P. & Červený J., 2003: Vliv rysa ostrovida na populace srnčí zvěře. Svět myslivosti 4 (3) : 8-10.

[3] Molinari-Jobin A., Molinari P., Breitenmoser-Würsten C. & Breitenmoser U., 2002: Significance of lynx Lynx lynx predation for roe deer Capreolus capreolus and chamois Rupicarpa rupicarpa mortalality in the Swiss Jura Mountains. Wildlife Biology 8 (2): 109-115.

[4] Stahl P., Vandel J.M., Herrenschmidt V. & Migot P., 2001: Predation on livestock by an expanding reintroduced lynx population: long-term trend and spatial variability. Journal of Applied Ecology 38: 674-687.

[5] Jędrzejewski W. & Jędrzejewska B., 2005: Large carnivores and ungulates in European temperate forest ecosystems: bottom up and top down control: 230-246. In: Ray C., Redford K. H., Steneck R. S. & Berger J., 2005: Large carnivores and the conservation of biodiverzity. Island Press, Washington D.C., USA, 526 pp.

[6] Červený J., 2006: Myslivec a rys, dva lovci a jedna kořist - srnčí zvěř. Svět myslivosti 7 (3): 8-11.

[7] Oficiální statistiky státní správy myslivosti, MZe 1984-2005.

[8] Lõhmus A., 2001 (ed.): Status of Large Carnivore Conservation in the Baltic States: Large Carnivore Control and Management Plan for Estonia, 2002-2011. Council of Europe, Strassburg, 53 pp.

[9] Valdmann, H. 2004: Estonia. In: Arx M., Breitenmoser-Würsten C., Zimmermann, F. & Breitenmoser U. (eds.): Status and conservation of the Eurasian lynx (Lynx lynx) in Europe in 2001. KORA Bericht No. 19., 330 pp.

[10] Mech D. & Boitiani L. (eds.), 2003: Wolves: behavoiur, ecology and conservation. The University of Chicago Press, Chicago, 448 pp.

[11] Filonov C., 1980: Predator-prey problems in nature reserves of the European part of the RSFSR. Journal of Wildlife Management 44 (2): 389-396.

 

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr