English version

Regulace počtu spárkaté zvěře

Význam velkých šelem coby řídící složky lesních ekosystémů byl prokázán v řadě studií především v Severní Americe, kde nenarušené přírodní oblasti poskytují vynikající příležitosti pro studium přírodních vztahů.

Debaty o regulačních schopnostech vlků probíhají především v Severní Americe již od 70. let minulého století a nejsou stále uzavřené, protože ne všechny studie regulační efekt predátorů potvrzují [1]. Současné poznatky z nám nejbližšího Bialowiezského pralesa (severovýchodní Polsko) naznačují, že v delších časových periodách se mohou uplatňovat oba procesy. Polští vědci na základě dlouhých časových řad od roku 1890 zjistili, že predace velkými šelmami má největší dopad na populace spárkaté zvěře v chladných, méně produktivních obdobích, kdy je hustota kopytníků nejnižší. Naopak za teplých a produktivních období s nejvyšší početností kopytníků je celkový predační efekt malý a regulace nemůže fungovat [1, 2, 3]. Vzhledem k příznivějším klimatickým podmínkám (a výrazně vyšším stavům zvěře) v České republice nelze tedy regulační efekt šelem na většině území předpokládat. Výjimkou mohou být některé horské honitby například v Beskydech, kde doposud přesná data o predačním účinku rysů nebo vlků chybí.

[1] Mech D. & Boitiani L. (eds.), 2003: Wolves: behavoiur, ecology and conservation. The University of Chicago Press, Chicago, 448 pp.

[2] Okarma H., 1995: The trophic ecology of wolves and their predatoryrole in ungulate communities of forest ecosystems in Europe. Acta Theriologica 40: 335-386.[2]

[3] Okarma H., Jędrzejewski W., Schmidt K., Kowalczyk R. & Jędrzejewska B., 1997: Predation of Eurasian lynx on roe deer and red deer in Białowieża Primeval Forest, Poland. Acta Theriologica 42 (2): 203- 24.[1]

 

 

 

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr