Historie balkánských zemí se nese v duchu nelítostných etnických a náboženských válek, které s sebou přinesly stovky lidských obětí a tisíce vystěhovalců. Přírodovědci z těchto zemí však museli zapomenout na rozdílné politické názory a pohnutou historii a nutně začít spolupracovat na ochraně charismatické a tajemné šelmy – bálkánského rysa. Ten se tak nepřímo stal prostředkem pro urovnávání vztahů. Koncem minulého roku přibyl tento poddruh rysa ostrovida (Lynx lynx balcanicus) na červený seznam kriticky ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Na celém světě žije tato šelma pouze v jediné oblasti, a to v počtu několika desítek jedinců. Pojďme si ji představit blíže.
Při setkání ve volné přírodě bychom ho jen stěží rozeznali od našeho karpatského rysa ostrovida. Na první pohled se liší o trochu menší velikostí. Jako samostatný poddruh ho ale již v roce 1941 popsal bulharský zoolog Ivan Buresh. Jeho následovník Srb Đorđe Mirić se pak soustředil na porovnávání s příbuzným karpatským rysem. Výzkumy z roku 2008 potvrdily rozdílnost také na genetické úrovni.
Balkánský rys zachycený fotopastí v oblasti výstavby vodního díla Boskov Most v Makedonii.
Druhý boj o přežití
Osud populace balkánského rysa je trochu odlišný od situace dalších evropských šelem: balkánská šelma v současné době totiž již podruhé bojuje o přežití a krůček po krůčku postupuje od pomyslné hrany propasti. Před osmdesáti lety byla její početnost odhadována pouze na 15-20 zvířat. Situace se ale začala lepšit již po druhé světové válce, zejména na území Makedonie a Kosova. V 60. a 70. letech se šelma znovu objevila v oblasti Černé Hory a odhady početnosti hovořily o 280 jedincích. Trend se ale opět zlomil a kolem přelomu tisíciletí se na Balkáně pohybovalo méně než sto rysů. V průběhu dvou period v letech 1990-1995 a 1996-2001 upozornili přírodovědci na klesající trend v početnosti v obou oblastech. Zmenšila se také celková rozloha území, které tito rysi obývali. Teprve od roku 2008 se situace zdá relativně stabilní.
V současné době je poddruh podle kritérií IUCN klasifikován jako kriticky ohrožený, neboť biologové odhadují jeho aktuální početnost zhruba na 20-39 dospělých jedinců. Navíc je oblast výskytu šelmy na Balkánském poloostrově rozdělena do dvou částí, což dokazuje roztříštěnost populace.
Populaci balkánského rysa ohrožuje hned několik faktorů: kromě samotné nízké početnosti je to také nízká dostupnost kořisti (především srnec, kamzík a zajíc), ztráta přirozeného prostředí (zejména v Albánii) a pytláctví.
Na tomto místě v NP Mamrovo má vzniknout obří vodní elektrárna. Jde o jednu z oblastí, kde se rys rozmnožuje. Zdroj: www.thegueardian.com, autor: Gabriel Schwaderer/EuroNatur
Kombinace těchto faktorů způsobuje, že populace rysa je nyní již podruhé na pokraji vyhynutí. Chybí informace o migraci mezi dvěma oblastmi výskytu šelmy a o možných koridorech ve zdejší fragmentované krajině. Také pytláctví představuje závažné ohrožení, a to jak přímo, tedy dalším snižováním početnosti, tak nepřímo – úbytkem možné kořisti pro rysa. Nepotvrzené informace hovoří o prodeji nelegálně získaných kožešin do Řecka a některé z nich visí také jako okrasa na stěnách restaurací na makedonském a albánském venkově.
Rys doplácí na politickou situaci
Pozoruhodné je, jak se na stavu populace balkánského rysa promítá společensko-politická situace v balkánských zemích. Kvůli občanským nepokojům v Albánii v roce 1997 vzrostl počet palných zbraní mezi obyvatelstvem. Podobná situace následovala také v Makedonii a Kosovu v letech 1999 a 2001. Důsledkem byl mimo jiné nadměrný lov kořisti rysa: srnců, kamzíků a zajíců. Na druhou stranu striktní uzavření hranic a pohraničního pásma mezi Albánií a bývalou Jugoslávií uchránilo zdejší přírodu, a umožnilo tak přežití balkánského rysa na jihozápadě poloostrova v době, kdy v dalších částech zvíře již vyhynulo.
V posledních letech se rys stává pojítkem pro kdysi znesvářené obyvatele balkánských států. Šelma, která nezná a nerespektuje politické hranice států, vyžaduje mezinárodní spolupráci. Stranou musí jít odlišné názory na historii regionu. V roce 2006 vznikla rozsáhlá pracovní skupina s názvem Balkan Lynx Recovery Programme, složená s odborníků z Makedonie, Albánie, Kosova a Černé Hory. „Pro každého, kdo zná historii Balkánu, je to neuvěřitelné,“ říká Aleksandër Trajçe, jeden z manažerů projektu.
Záchranný rysí program
Balkánský rys je v Albánii a Makedonii zákonem striktně chráněný a obě země čekají také na ministerské posvěcení národních akčních plánů pro rysa, které by měly definovat a ukotvit další opatření pro záchranu poddruhu. Klíčovým hráčem pro ochranu a monitoring balkánského rysa je již zmíněný makedonsko-albánský projekt Balkan Lynx Recovery Programme. Jeho pracovníci prosazují vyhlášení nových národních parků s prostředím vhodným pro rysa, monitorují výskyt zvířete a trendy vývoje populace, jednají s lovci a místními obyvateli, ale také získávají a přerozdělují finance na drobné projekty, které mají za cíl zachovat tradiční tvář balkánského venkova, kde bude mít svůj domov také rys. V minulých letech zoologové realizovali také telemetrický výzkum rysa a intenzivní fotomonitoring, díky kterému jsou nyní k dispozici detailní informace o výskytu i šíření druhu.
Spolupráce s myslivci
Pracovníci záchranného programu spolupracují také s místními lovci a myslivci prostřednictvím pořádání společných seminářů a vzdělávacích kampaní. O nutnosti vzdělávat místní obyvatelstvo a lovce svědčí i nedávný případ, kdy mladý pastevec v pohoří Munella (jedna ze dvou oblastí, kde je prokázáno rozmnožování rysa) kamenem ubil mládě vzácné šelmy. Mládě se pohybovalo nedaleko vesnice a otázkou je, zda v tu chvíli ještě žila jeho matka.
Zdroj: www.ppnea.org
Podle makedonského spolupracovníka projektu, Panajota Chorovskiho, mají místní lovci skutečný zájem o to, aby se v oblasti vyskytovala stabilní populace rysa, která by měla pozitivní vliv pro celý ekosystém. „Devadesát procent lovců rysa nezastřelí,“ říká Panajot Chorovski. Vysvětluje, že za svých 40 let lovecké praxe viděl rysa jen dvakrát nebo třikrát a nikdy ho nenapadlo jej zastřelit. Tak jako v dalších částech Evropy, i zde je postoj myslivců k šelmě klíčový.
Zapsání poddruhu na mezinárodní červený seznam upoutalo zájem zahraničních odborníků o balkánského rysa. Je to příležitost pro důslednější ochranu, protože zachování poddruhu je teď nejvyšší prioritou na mezinárodní úrovni. Našim balkánským kolegům přejeme, aby jejich akce pomohly rysí populaci na Balkáně odvrátit od propasti nebezpečí vymření, nad kterou zatím stále balancuje.
JOSEFA VOLFOVÁ
