V rámci hledání nejlepších přístupů k ochraně velkých šelem bývá často obhajován státem povolený a kontrolovaný lov jako prostředek k předcházení pytláctví a tím zlepšování stavu šelmích populací. Předpokladem, že legální lov může být účinným prostředkem v boji proti lovu nelegálnímu, argumentují i takové organizace jako je Mezinárodní svaz pro ochranu přírodu (IUCN). Poněkud proto překvapí zjištění, že zatím neproběhl výzkum, který by tento argument potvrdil. Studie Guillauma Chaprona ze Švédské univerzity zemědělských věd a Adriana Trevese z Wisconsinské univerzity je prvním pokusem o kvantitativní zhodnocení této teorie.
Pytláctví je považováno za jeden z hlavních problémů při ochraně ohrožených druhů živočichů, a to především pokud jde o kontroverzní druhy, jako jsou velké šelmy. Není snadné přesně stanovit jeho dopady, protože informace o takto zabitých zvířatech se získávají obtížně. Existují však studie, které zjistily zásadní vliv pytláctví na populace velkých šelem. Například, podle jednoho výzkumu je nelegální lov zodpovědný za polovinu úmrtí skandinávských vlků, přičemž dvě třetiny případů pytláctví zůstávají neodhaleny.
Pytláctví mělo také významný podíl na vyhubení renitrodukované populace medvěda hnědého v Rakousku a téměř úplnému vyhubení vlků v jižním Španělsku.
S obtížemi při získávání důkazů o pytláctví a studiu této problematiky také souvisí složité hledání odpovědi na zásadní otázku: jak nelegálnímu zabíjení chráněných šelem předcházet. V úvodu zmíněná teorie předpokládá, že vstřícný přístup státních úřadů, pokud jde o kontrolu stavu populací velkých šelem prostřednictvím povoleného lovu, zajistí vyšší toleranci místních lidí k šelmám, uvolní pocity frustrace (například ze strany chovatelů dobytka) a sníží motivaci k nelegálnímu lovu. Přestože platnost tohoto předpokladu nebyla dosud řádně ověřena, řada států s ním pracuje ve své koncepci ochrany velkých šelem. Patří k nim mimo jiné i švédská vláda, která podobnými argumenty reagovala v roce 2010 na pokus Evropské komise zablokovat povolení lovu vlků ve Švédsku (spory ohledně lovu pokračují ve Švédsku dodnes).
Experiment: lov nepomáhá předcházet pytláctví
G. Chapron a A. Treves ke své studii využili přirozeného experimentu na území dvou amerických států – Michiganu a Wisconsinu – kde došlo v letech 1995 – 2012 celkem dvanáctkrát ke změně oficiálního přístupu k ochraně tamních vlků. Vlk byl v obou státech vyhuben v 50. letech. Do Wisconsinu se vlci začali spontáně vracet v 70. letech pravděpodobně ze sousedního státu Minnesota a odtud následně během 80. letech rekolonizovali také území státu Michigan. V obou státech dosáhly vlčí populace několika set jedinců. Od roku 1979 do počátku roku 2003 byli vlci na území Wisconsinu chráněni v důsledku jejich zařazení na federální seznam ohrožených druhů. V dubnu 2003 však Federální úřad pro rybolov a přírodu (US Fish and Wildlife Service – FWS) překlasifikoval vlky do kategorie mírnějšího stupně ohrožení, čímž jednotlivé státy získaly pravomoc povolit lov vlků zodpovědných za škody na majetku (hospodářských zvířatech). V následujících letech soudy a Federální úřad střídavě vracely vlky zpět na seznam ohrožených druhů a opět je z něj vyřazovaly. V některých obdobích byla také vládě Wisconsinu přiznána pravomoc lovit vlky i přesto, že byli v dané době uvedeni na federálním seznamu ohrožených druhů. Tato pravomoc byla vždy po určité době soudem zrušena. Nezávisle na tom docházelo k podobným změnám také ve státě Michigan, přičemž mezi oběma státy neexistovala žádná koordinace přístupu k ochraně vlčích populací.
Autoři studie shromáždili data o stavu populace vlků ve Wisconsinu a Michiganu v letech 1995 – 2012, úmrtnosti v důsledku státem organizovaného lovu a velikosti vlky obývaného území. Údaje analyzovali pomocí statistické metody bayesovského hierarchického modelu, aby posoudili vztah mezi změnami ve velikosti populace a změnami ve státní politice týkající se ochrany druhu.
Zjistili, že ohlášené uvolnění pravidel pro ochranu vlků doprovázelo v průměru 4% snížení růstu vlčí populace. To přitom nezáviselo na reálném počtu vlků usmrcených v rámci státem kontrolovaného lovu. Vliv na růst populace mělo již samo vyřazení vlků ze seznamu ohrožených druhů. Vědci zjištění vysvětlují tím, že změna oficiální politiky vedla k nárůstu pytláctví.
Aby svůj závěr obhájili, zamýšlejí se i nad dalšími možnými příčinami jevu. Mohlo by například jít o přirozený vývoj stavu populace v důsledku dosažení určité populační hustoty vzhledem ke kapacitě prostředí. V takovém případě by se snížila úspěšnost rozmnožování vlků, což se však ve sledovaném období ve Wisconsinu ani Michiganu nestalo – úspěšnost smeček při odchování mláďat se naopak spíše zvyšovala. Tak výrazné snížení růstu populace nelze spolehlivě vysvětlit ani přirozeným kolísáním stavu populace nebo zvýšenou úmrtnostní související s kontrolovaným lovem. Vyloučit nejspíš také lze přechod vlků do sousedních států – nedá se předpokládat, že by se vlci náhodou rozhodli odejít do jiného státu vždy, když úřady oznámily změnu oficiální politiky.
Je tedy třeba hledat příčinu náhlého zvýšení úmrtnosti, která je těžko odhalitelná – a tomu odpovídá nejlépe právě pytláctví.
Ve sledovaném období také ve Wisconsinu proběhlo několik studií postojů veřejnosti k vlkům. Nepotvrdilo se například, že by návrat k přísnější ochraně šelem (po období státem kontrolovaného lovu) vedl k nárůstu „frustrací motivovaného pytláctví“, jak předvídali zastánci lovu. Naopak, frustrace vyjádřená negativními pocity vůči vlkům a vyšší tendencí k pytláctví se zvyšovala v době, kdy byl úřední postoj k lovu liberálnější. I když se následně oficiální přístup změnil, tendence k nelegálnímu lovu vlků zůstala na vysoké úrovni a celková tolerance vůči šelmám se během sledovaného období postupně snižovala. Více o výzkumu jsme uveřejnili i na našem webu.
Z psychologického hlediska zřejmě dochází k tomu, že státem kontrolované zabíjení šelem snižuje jejich hodnotu v očích věřejnosti a vyvolává dojem tolerance pytláctví.
Poznatky studie jsou cenné i z evropského hlediska: vlci na území států Wisconsin a Michigan žijí v krajině dominantně utvářené člověkem, podobně jako je tomu v Evropě. Ze studie vyplývá, že státem kontrolovaný lov s největší pravděpodobností nepomáhá předcházet pytláctví; naopak se zdá, že tendenci k pytláctví zvyšuje.
Na základě studie Chapron G, Treves A. 2016 Blood does not buy goodwill: allowing culling increases poaching of a large carnivore. Proc. R. Soc. B 283: 20152939 přeložila Martina Dušková
