V lednovém newsletteru IUCN zveřejnil zoolog John Linnell esej, v níž hodnotí svůj profesní život spojený s velkými šelmami a uvažuje, co čeká Evropu, která nyní zažívá jejich návrat.
Minulý týden jsem byl s dětmi na procházce a jen pár kilometrů od našeho domu jsme nalezli stopy rosomáka. Slunce ten den zářilo, vzduch byl krásně svěží… a život byl najednou jiný. Tichý les kolem mě se začal měnit z mdlé, nevýrazné kulisy v živý, dynamický ekosystém. Nález stop tohoto zvířete pro mě znamenal nečekaný zážitek, raritu, poklad; něco, co proměnilo náš rodinný výlet na „den, kdy jsme viděli stopy rosomáka“.
Velkými šelmami a otázkami souvisejícími s jejich postupným návratem do přírody se jako vědec a ochranář zabývám téměř celý svůj profesní život. Studium jejich kořisti, šelem samotných (včetně rysů, leopardů či jaguárů) a jejich interakcí s lidmi mě zavedlo na různá místa po celé Evropě, Barentsovým mořem počínaje a Jadranem konče, ale také do Indie či Brazílie.
Není jednoduché si vybudovat kariéru v oboru velkých šelem. Z pohledu vědce je obtížné a nákladné tato zvířata studovat. Kdybych si vybral hlodavce, přineslo by mi to určitě větší vědeckou prestiž. Pro mě jako ochranáře je téma velkých šelem spojeno s neustálými střety a konflikty. Tak proč se jimi tedy zabývám?
Z velké části proto, že mě tato zvířata fascinují. Čím více toho vím o jejich životě, tím víc je obdivuji jako mistrovský kus evoluční adaptace; vedle toho však ve mně vyvolávají také hluboké emoce.
Ta kombinace elegance, síly, klidu, odolnosti a současně přizpůsobivosti vás dostane na kolena. Šelmy si získají váš respekt už jen tím, že se na vás dívají. Jsou skutečně divoké.
Svou naprostou nezávislostí na nás lidech, tím, že se nijak neomlouvají za to, jaké jsou, ale také tím, že přežívají v našem moderním, urbanizovaném světě, nám připomínají, že v přírodě stále zůstává něco divokého. Predátoři nám více než ostatní živočišné druhy připomínají, že příroda je dynamický celek tvořený vzájemnými interakcemi, nikoli statická scéna. Je to něco, co lidskou společnost přesahuje a co zůstává nezkrocené, a tato myšlenka je osvěžujícím pramenem povzbuzení v moři lidské arogance a egoismu.
Mnohé z toho, co dělá šelmy šelmami, je nicméně stálým zdrojem konfliktů. To, co mě na těchto zvířatech fascinuje, může být pro jiné zdrojem frustrace a strachu. Šelmy nejsou vždy jednoduchými sousedy a mnozí lidé, kteří žijí na venkově v jejich blízkosti, s nimi mají vážné problémy.
Pokud chceme velké šelmy chránit, musíme těmto problémům čelit a hledat jejich řešení. A to je druhá motivace pro moji práci. Je to o to větší výzva, že se snažím najít řešení pro Evropu – přelidněný kontinent, kde má domov pět set milionů lidí a není zde žádná divočina v pravém slova smyslu. Neexistuje zde žádné „tam“, kde by bylo více prostoru. Pokud chceme, aby tu velké šelmy byly, musí to být „zde“ - ve stejné krajině, kde lidé žijí a pracují a kde si hrají děti.
Začlenění těchto druhů do struktury moderní krajiny je pravděpodobně největším příkladem pokusu o sdílení prostoru v ochranářských aktivitách. Expertní skupina IUCN, která se věnuje velkým šelmám a jejíž jsem členem, se snaží najít způsoby, jak integrovat velké šelmy do krajiny, která člověku zároveň poskytuje zdroje potravy, místa pro rekreaci a ochranu biodiverzity.
Soudě podle současných populačních trendů se velkým šelmám daří dobře, i když je stále co zlepšovat. Mnoho konfliktů přetrvává a některé eskalují. Při hledání řešení bude třeba trpělivost, vynalézavost a ochota dělat kompromisy. Přestože vědecký výzkum může poskytovat určité vodítko, čeká nás ještě mnoho pokusů a omylů jednoduše proto, že tento experiment ještě nikdo nikdy nezkoušel. Téměř po celou dobu vývoje a existence lidské populace jsme byli s těmito druhy ve válce. Nyní poprvé hledáme způsob, jak s nimi žít, ačkoliv nikdo neví, jak toto soužití bude na konci vypadat. Kdo by odolal nabídce být součástí tohoto procesu?
JOHN LINNELL
překlad Josefa Volfová
John Linnell je vedoucím pracovníkem Norského institutu pro biologický výzkum (NINA, Norwegian Institute for Nature Research) a také členem expertní skupiny Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN, Internation Union for Conservation of Nature), která se věnuje ochraně velkých šelem v Evropě (Large Carnivores Initiative for Europe).
