Velké šelmy nejsou běžnými obyvateli všech zemí Evropy. Vyskytují se zejména v málo nebo středně lidnatých oblastech, tudíž země jako jsou převážně rovinatá a silně fragmentovaná Belgie či hustě osídlené Nizozemsko donedávna patřily mezi země, kde se velké šelmy trvale ani dočasně nevyskytují. První „nizozemský“ vlk byl sice v roce 2013 nalezený mrtvý u silnice, ale detailní analýzy ukázaly, že se ve skutečnosti jednalo o zvíře pravděpodobně ilegálně zastřelené ve východní Evropě, jehož tělo někdo v Nizozemsku jen vyložil.
Navíc na rozdíl od středoevropských států nemají tyto země zkušenosti, které by velké šelmy problematizovaly. V médiích se většina zpráv okolo velkých šelem nese v pozitivním duchu. Zároveň zde panuje obava, že při popularizaci těchto témat by mohlo dojít k ilegálnímu lovu šelem, neboť příroda v těchto oblastech je velice snadno dostupná.
S o to větším zájmem pak veřejnost sleduje případy, kdy se velká šelma někde objeví. Začátkem března roku 2015 byl spatřen vlk nedaleko vesnice Bargerveen v Nizozemsku. Hranice překročil pravděpodobně v noci a zřejmě šlo o stejného jedince, který byl viděn poblíž německého města Munster den předtím. Vlk pokračoval na své cestě nizozemskou provincií Drenthe, často procházel přímo centrem obcí. Regionální média spouští mapu, na které je vidět, kde všude bylo zvíře spatřeno (viz níže). Vlk dostává jméno Wandelwolf (což v nizozemštině znamená jak putující, tak procházející se vlk). Někteří lidé chtějí nechat zvíře zastřelit, ale většina reakcí veřejnosti je pozitivních. Lidé chodí ven po něm pátrat, Strana za práva zvířat, nizozemská politická strana, veřejnost prosí, aby nechala vlka v klidu; obává se tak o jeho život.
Z obce Drenthe pokračuje cesta vlka do nejsevernější provincie Groningenu. 9. března 2015 provincie Groningenu vyhlašuje plán – doporučuje vlka uspat, aby bylo možné provést DNA analýzu a dát mu GPS navigaci. Tento plán nikdy nevyšel – vlk se opět posouvá dál – 10. března s ním mají čest obyvatelé Eemshavenu, nejsevernější oblasti Nizozemska, která je převážně zemědělská a přístavní. O den později už se vlk na základě očitých svědků pohybuje v Německu.
Škody od vlka hlásí Nadace Fauna (Faunafoundation), která je v Nizozemsku zodpovědná za náhradu škod na plodinách a dobytku způsobené divokými zvířaty. Konkrétně jde o čtyři případy ovcí, které byly vlkem napadeny, dvě z nich zahynuly.
Mapa ukazuje, kde všude lidé vlka Wandelwolfa spatřili.
Smutný konec
Příběh bohužel nemá šťastný konec. 15. dubna 2015 srazilo vlka na dálnici A7 v Německu poblíž města Berkhof nákladní auto. Výsledky analýzy DNA potvrdily, že se jedná o stejného jedince, který navštívil Nizozemsko a zároveň se jedná o mladého vlka z vlčí smečky nedaleko německého Munsteru.
Počátkem letošního roku se vrací ostatky vlka do Nizozemska, kde je přebírá Přírodovědné muzeum v Leidenu. Muzeum chce zvíře vycpat a dát jej do sbírky. Zároveň na konci února nizozemská vesnice Zweeloo oznámila, že nechá vlkovi vztyčit památník blízko regionální cesty vedoucí k lesu. Doufá, že památník uchová živé vzpomínky na tohoto odvážného jedince.
V těchto dnech je to právě rok od té doby, co tohoto vlka Nizozemci spatřili. Tento příběh potvrzuje, podobně jako příběh česko-slovenského rysa Luba, že velké šelmy jsou schopny se během několika dnů přemístit o desítky kilometrů, v případě vlků i o stovky.
Pro kolik vlčích smeček má Nizozemsko prostor a vhodné podmínky?
Výzkum z roku 2012 uvádí, že na potenciálním vhodném území může být prostor až pro 14 vlčích smeček v celém Nizozemsku. Téma vyvolává diskuzi mezi odborníky na vlky, biology, výzkumníky a dalšími. Nejkonzervativnější počty odhadují možnosti pro jednu až dvě vlčí smečky po celé zemi, zatímco nejvíce optimistické hovoří dokonce až o 40 smečkách.
„Myslím, že je realistické říci, že by byl u nás prostor pro 1-2 smečky v regionu Veluwe (viz zakroužkovaná oblast na mapě), což je přírodní oblast s druhou generací lesů a vřesovišť, mnoha malými národními parky a chráněnými oblastmi a trochou zemědělství. Je zde jen pár vesnic a žádná města, také vojenský prostor, tedy místa, která mají třeba němečtí vlci v oblibě. Je to také jediná oblast, kde žije mnoho jelenů, daňků a divokých prasat. Osobně se domnívám, že je to jediné území vhodné a dostupné pro vlky. Samozřejmě existují i další lokality, kde by mohlo pár jedinců či malá smečka žít, ale není to pravděpodobné, i kvůli vzdálenosti od nizozemsko-německé hranice. Navíc se tam nachází mnoho překážek, jako jsou dálnice, městská zástavba, jezera a řeky,“ podělil se s námi o svůj pohled na možnou vlčí „expanzi“ Job de Bruin z Nizozemska, který spolu s Hnutím DUHA Olomouc pravidelně podílí také na monitoringu velkých šelem na česko-slovenském pomezí. Sám aktivně chodí do terénu a mapuje různé druhy zvířat v Nizozemsku.
Nyní se v Nizozemsku objevil šakal
Během letošního února se nafotil také šakal obecný u vřesovišť Veluwe v Holandsku, jak potvrdili vědci z univerzity ve Wageningenu. Šakal se tak nacházel tisíce kilometrů od svého přirozeného domova a není jasné, jestli překročil hranice, někdo ho někdo vypustil či utekl ze zoo. Jeho obvyklý výskyt je v severní Africe, na Středním Východě, severní Asii a v Balkánských státech, ale v poslední době expanduje napříč Evropou. Byl zdokumentován například ve Švýcarsku, České republice, v Pobaltí, v Dánsku nebo nedaleko Frankfurtu nad Mohanem v Německu. Je všežravec; loví především malá zvířata, jako jsou králíci, plazi či ptáci a je jen o něco málo větší než liška.
Univerzita zatím neprozrazuje přesnou lokalitu, kde se šakal nacházel, ale výzkumníci nyní pátrají po srsti nebo trusu. Tyto pobytové znaky by umožnily provést genetickou analýzu a zjistit, odkud šakal pochází.
SIMONA HORKÁ
