Příjemné období zažívá v současnosti jeden z nejuznávanějších zoologů u nás Ludvík Kunc."Aniž bych se o to moc přičinil, tak se mi ozval nakladatel, že by mi na Vánoce vydal další knížku," říká sedmasedmdesátiletý zoolog, výtvarník a publicista při povídání v ostravské kavárně Jet Set. Poslední týdny tak trávil přebíráním ve svých archivech. "Jedná se totiž o dvě knížky, které zhruba před patnácti lety vyšly v malém formátu. Jedna pod názvem Život s karpatským rysem a druhá Chci domů lva," dodává a neskrývá potěšení. "Co můžete chtít lepšího, když jako ilustrátor můžete ilustrovat knížku, text už jen upravujete a náklad má aspoň tisíc kusů, takže se dostane na kdekoho."
Vrací se tak k tomu, co za celý život se šelmami zažil a co je stále aktuálním tématem. "Hlad po tom, mít doma něco výjimečného, jako jsou velké šelmy, trvá a je stále větší. Jenže podmínky, které zvířata potřebují, lze jen těžko uskutečnit. Život v ohradě, byť velké, je sice život zaopatřený, ale život nepoetický a nudný pro každou šelmu." Sám nejlíp ví, o čem mluví, protože v zoo až do dospělosti odchoval lva, tygra, pumu či třeba levharta. A asi nejznámější je jeho příběh s rysem Sixi, se kterým strávil celých jeho třináct let.
"V druhé části knížky se věnuju tomu, co způsobila Joy Adamsonová se svým manželem knížkou o lvici Else. Každý by chtěl mít lvici Elsu. Své krásné zážitky jsem taky popsal, ale s pocitem, že se o zvíře budu starat do konce jeho života. Že ho nikdy nevrátím do přírody, protože pro šelmu by to byla zrada. Nemůže totiž obstát v konkurenci s divokými šelmami," vzpomíná důvod psaní.
Na Sixiho dnes Ludvík Kunc vzpomíná prakticky denně. "Tím, že zase dělám nové obrázky, tak nemine den, abych si k tomu nenašel nějaký důvod. Maluju je kamarádům na jejich chaty a nejlíp znám právě Sixiho obličej." Vzpomíná na to, že tehdy byl rysy doslova posedlý. "V době péče o rysa jsem byl už úplně nenormální," říká. "Nejenom, že jsem se pomalu plížil jako on, že jsem vždycky seděl někde v koutě připravený k útoku, ale i bouchnutí pěstí do stolu mi připadalo, jako když uhodil hrom. Tak jsem z toho zblbnul. Vydal jsem třeba nechtěně nějaký zvuk nebo jsem se vysmrkal a už na mě koukal, že on hodinu vydržel sedět bez hnutí…"
I když kvůli životu se šelmami spoustu obětoval, dnes nelituje. "Naučil jsem se nekonečné trpělivosti, stejně tak jako vydávat strašlivý řev. Dodnes si dokážu přilákat třeba vlky. To, co jsem do toho investoval se mi stokrát vrátilo. I když jsem možná byl férovější vůči Siximu než k lidem."
IVA JALŮVKOVÁ
---
PROFIL
Ludvík Kunc
Narodil se 17. května 1935 v Olešné u Rakovníka. Je jedním z nejuznávanějších českých zoologů, působí také jako výtvarník a publicista. Zvířata začal detailně pozorovat a výtvarně je ztvárňovat už v dětství. Zájem o výtvarné umění ho přivedl do Prahy na grafickou školu, později na VŠUP. V Rýmařově učil kreslení. Zde se i oženil. Od roku 1961 pak působil v ZOO Ostrava. Pracoval tam 43 let (1961-2004), tedy do sedmdesátin. Napsal sedm knih.
