Kam jen oko dohlédne, rozprostírá se božské, svěží moře zeleně. Ráz krajiny je výrazně načrtnut v hlavních liniích, bohatý v detailech, velkolepý v nahromadění masivních výšin. Krajina působí, jako by ji utvářel proslulý sochař. Jakou báječnou moc má tato krása! Bojácně zírám a dal bych za ni vše, prohlásil John Muir o Yosemitech v polovině devatenáctého století a jeho slova si vypůjčil český autor a dobrodruh Miloslav Nevrlý [1]. Popis scenérie přiřknul zákoutí české kotliny, které sám nazval Zadní země. Pokud se rozhodnete vypravit do Zadní země, hledejte ale pod jinými hesly. České a Saské Švýcarsko. Labské pískovce. Děčínsko.

Krajina Děčínska

Ačkoli už v Děčíně nežiji, každý návrat do nejsevernějších Čech je pro mě důvodem k radosti. Už z vlaku kolem Labe se cestujícím, kteří zrovna nesledují displeje telefonů, otevírají krásné výhledy na okolní kopce vulkanického původu a občas osaměle trčící ostrá skaliska. Obzvlášť tajemný pocit si z jízdy odnesete, když vrcholky kopců halí mlha, zvedající se z řeky. Tehdy není těžké si strmé svahy dokreslit až do vysokohorských výšek… Ve skutečnosti je nejvyšším bodem okolí Děčínský Sněžník se svými 723 metry nad mořem. I to ale stačí k přehlédnutí kraje z vrcholku půvabné rozhledny. Při pohledu na lesy kolem, stolové hory v Sasku, skalní města, kaňon Labe a sopečné kužely Lužických hor dávám vždycky Nevrlému zapravdu.

Kromě proměnlivé geologie a krajiny upoutá pozornost nejednoho člověka na Děčínsku i zachovalost přírodních společenstev. Řadu druhů nenajdeme nikde jinde u nás. Příkladem je vláskatec tajemný, podivná kapradina ze skalních puklin, která roste jinak jen v oceánské západní Evropě, nebo v Česku endemické rostliny z pravidelně zaplavovaného dna labského kaňonu. K místním zvláštnostem patří i kamzík, který unikl do volné přírody ze zajetí a dnes na něj můžeme s trochou štěstí narazit na procházce ve východní části skalního města a hlavně na kopcích Lužických hor. Myslím, že největší radost ale mají mnozí z druhů, které už zdánlivě natrvalo zmizely, a přece se vrací. Občas je návrat dílem člověka, jako v případě sokola nebo lososa. Některé druhy se vrací samovolně. Rys se občas ukáže na svých toulkách za novými teritorii a dlouho se nikdy nezdrží, to snad až v budoucnu. Rys byl asi největší exotika, jakou jsem si před lety dokázal u nás představit. Že přijdou vlci, to mě ani nenapadlo.

Losos v řece Kamenici

 

Stopy šluknovského vlka, leden 2014Do Německa se vlci navrátili v kulatém roce 2000, kdy překročili řeku Odru a dostali se do Lužice, nedaleko na sever od našich hranic. Při pohledu na mapu člověka překvapí, že zprávy o pohybu vlků na českých hranicích pocházejí až z roku 2012. Vlci totiž v Německu prosperují a dřív, než se v Čechách nadobro usadili, dorazili až do mnohem vzdálenějšího západního Německa. Tak tedy, první částečně česká smečka se usadila před šesti lety na pomezí Šluknovského výběžku. V našem kraji to bylo po dlouhých 256 letech [2]. Příroda Děčínska získala další klenot. Nikdo však tehdy nepořídil fotografie z české strany a nebo je včas nezveřejnil. A tak musíme po právu uznat, že první navýsost prokázaná a navíc čistě česká smečka se objevila u Doks o dva roky později. Mezitím původní „šluknovská“ smečka zmizela. Problémem vlků nejen v Čechách je pytláctví a možná právě na něj doplatili. Když jsem na začátku roku 2014 na Šluknovsku jako čerstvý hlídkař stopoval, našel jsem už jen stopy jediného zvířete.

 

 

 

Zatímco Děčínsko na další založení smečky čekalo, situace v Čechách se rychle vyvíjela. Vlci vyváděli první tuzemskou drobotinu a osidlovali nové oblasti. Bylo tedy jen otázkou času, kdy o nich znovu uslyšíme i v severním regionu. Na podzim roku 2015 myslivci na Šluknovsku zaznamenali pohyb nového vlka. Takoví samotářští tuláci přitom mají na sklonku roku většinou jeden cíl – spářit se a na jaře vychovávat mladé. K tomu opravdu došlo, ale jinak, než bychom čekali. Nový vlk - samice - zřejmě dlouho nemohla najít žádného vlčího druha. Sáhla proto k vzácnému řešení, které se na okraji vlčího areálu občas objevuje. Místo vlka vzala zavděk vlčákem. Z krátkého románku vzešla tři mláďata, kříženci. Dvě z nich se zřejmě nedožila dospělosti. Zároveň se slehla brzy zem i po vlčici. Na sklonku roku 2016 jsme rozjeli podrobný monitoring pomocí fotopastí a zbývajícího křížence se nám podařilo opakovaně zaznamenat. Nejlepší snímek pochází z dubna 2017. Je to i snímek poslední.

Kříženec vlka a psa, duben 2017

V druhé polovině loňského roku jsme spustili další fázi monitoringu, a totiž systematické rozmístění fotopastí a terénní průzkum celého Šluknovského výběžku. Zoologové k tomu používají tzv. kvadrátovou síť. Nejedná se o nic jiného, než pokrytí zájmového území čtvercovou sítí. Jednotlivé čtverce mají stranu dlouhou 5 kilometrů. Úkolem výzkumníků bylo každému čtverci věnovat alespoň minimální předepsanou pozornost. Ta byla stanovena počtem návštěv v průběhu roku a také délkou pochůzek, které ve čtvercích byly uskutečněny. Předepsaný byl i počet čtverců s fotopastmi. Výsledkem našeho snažení se stala kromě cenných nálezů trusu i krásná odměna v podobě snímků vlků a dalších divokých zvířat. V místech, kde jsme pohyb vlka zjistili už na samém začátku zdejšího výzkumu v roce 2014, se nám podařilo na konci září loňského roku získat video vlčete. V jiné části Šluknovska jsme na fotografiích pravděpodobně zachytili vlčí pár. Možná, že se v regionu tou dobou tedy pohybovaly páry dva. Nečekaným bonusem byla fotografie zvířete snad ještě vzácnějšího – losa.Zdroj: Fotopast Hnutí DUHA Olomouc

Vlče, září 2017

 

Zdroj: Fotopast Hnutí DUHA Olomouc

 

 

 

Zdroj: Fotopast Hnutí DUHA Olomouc

 

 

Los, listopad 2017                                                        Dospělý vlk, leden 2018

 

Důležitou součástí činnosti je práce s veřejností. Opakované nálezy svědčící o přítomnosti vlka zveřejňujeme. Mnoho dospělých i dětí pociťuje zvědavost, radost, možná obavy z vlčího návratu. Naším úkolem i milou povinností je zvědavost podporovat, k obavám uvádět fakta. Od podzimu 2017 jsme uspořádali v regionu tři přednášky pro veřejnost, navštívili dvě základní školy a jedno gymnázium. V těchto aktivitách budeme pokračovat, navíc plánujeme třeba exkurze do přírody nebo infostánky. V duchu moderní doby nezapomínáme na online média. Kromě webu selmy.cz a facebookové stránky Ochrana velkých šelem mohou zájemci o informace z Děčínska a okolí sledovat také facebookovou stránku Vlčí Sever. Podaří-li se, aby děčínští vlci vešli ve známost, a bude-li tato příležitost správně uchopena, mohou se stát i zdrojem příjmů z turistického ruchu, který má například na Šluknovsku stále kam růst. V rámci akcí pro veřejnost budeme rádi naše poznatky sdílet s profesemi, které mohou následky vlčí přítomnosti přímo pociťovat. Zatímco myslivcům a lesníkům vlk pomáhá regulací divokých kopytníků a změnou jejich chování zabraňuje v nadměrném okusu stromků, problémy mohou vyvstat některým farmářům. Vlčí hlídky proto nabízejí bezplatnou pomoc na návrhu i realizaci zabezpečení hospodářských zvířat, se kterým je nejlepší začít preventivně, tedy v případě Šluknovska už nyní. Na preventivní opatření stát aktuálně přispívá 80 % nákladů a naši pracovníci farmářům pomáhají  se žádostmi o dotace, konzultují projekty nebo například zprostředkovávají kontakty na osvědčené chovatele pasteveckých psů.

 

Práce s veřejností je důležitá i z hlediska samotné ochrany vlků. Kromě poskytování objektivních informací a tedy prevence negativních nálad svojí přítomností v terénu odrazujeme možné pytláky. Díky známostí Vlčích hlídek se nám také hlásí noví dobrovolníci z řad místních obyvatel, a to leckdy i s konkrétními nálezy. Na Děčínsku se tak stalo v lednu, kdy jsme díky všímavosti místního milovníka přírody, který se následně stal naším dobrovolníkem, zdokumentovali stopní dráhy vlčího páru v Lužických horách. Zapojení dobrovolníků z Děčínska i odjinud se odráží  v množství systematické práce, kterou monitoringu věnujeme. Na podzim letošního roku pro místní zájemce plánujeme školení, kterému říkáme stylově Zavýjení. Pak budeme moci mapování s podobnou intenzitou jako na Šluknovsku provádět i ve zbývajících částech bývalého okresu. A už nyní je co sledovat. Německé vlčí smečky v těsném sousedství hranic rostou jako houby po dešti - přítomnost třetí z nich, s výskytem mezi Stolpenem a Hohnsteinem na severním okraji Národního parku Saské Švýcarsko, byla zveřejněna letos v únoru. V Lužických horách jsme zase opakovaně stopovali dvojici vlků, a to vypadá také nadějně.

Z víkendové akce pro dobrovolníky, foto: Tomáš Kolařík

Na Děčínsko, do krajiny kdysi panenské přírody, kterou v minulých staletích poznamenala těžba dřeva, intenzivní osidlování, kyselé deště a sociální proměny, se pozvolna vrací nespoutaná příroda. Myslím, že vlci už u nás zůstanou. Který další druh bude následovat?

 

AUTOR TEXTU A FOTOGRAFIÍ (kde není uvedeno):

RADEK KŘÍČEK

 

 

DALŠÍ INFORMACE A ZDROJE:

[1] Miloslav Nevrlý, Vladimír Širlo: Chvály Zadní země

[2] Flousek J, Kutal M, Benda P, et al (2014) Současný výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) a vlka obecného (Canis lupus) v severním a severozápadním pohraničí České republiky. In: Kutal M, Suchomel J (eds) Velké šelmy na Moravě a ve Slezsku. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, pp 91–97