English version

„Tygrů“ v českých lesích ubývá, na mušku si je berou myslivci

25.9.2006, Týden

V oblasti Nízkého a Hrubého Jeseníku byli rysi zcela vyhubeni, pytláci po nich jdou i v Pošumaví. Kočkovitá šelma konkuruje myslivcům. Živí se hlavně srnčí zvěří, jež je zároveň nejčastějším úlovkem mužů v kamizole.

Myslivec u hospodského stolu ve vsi Nečtiny severně od Plzně by neváhal spáchat trestný čin, proto nechce být jmenován. „Rysa bych střelil s chutí,“ přizná a lokne si piva. „Je to vrah, zabíjí srnčí pro radost.“ Soused, rovněž prý nimrod, zažertuje: „Jo? Nikdy jsi ho neviděl, ani bys ho nepoznal.“

„Poznal,“ vrčí muž. „Z kůže bych nechal udělat límec pro starou. A měl bych z toho dobrý pocit.“

Lesní vrah

Zmíněným trestným činem je pytláctví a trestem může být odnětí svobody až na dvě léta. Hospodský dialog je příznačný, „zelená šlechta“ rysy nenávidí. Šokující potvrzení tohoto faktu přinesla anonymní anketa Petra Koubka a Jaroslava Červeného. Jde o pracovníky Akademie věd ČR, sice myslivce, ale zároveň obránce velkých českých šelem.

Redakce má výsledky ankety z března letošního roku k dispozici. Plná třetina z 204 dotázaných myslivců si myslí, že rys působí v přírodě jen škodu, desetina dokonce soudí, že jeho existence v českých lesích je absolutně nepřijatelná. Sedmnáct jich připustilo, že nelegálně ulovili jednoho rysa, další tři doznali, že „odpráskli“ více než jednoho. Koubek s Červeným vyvozují: „Kdyby byla pravdivá jen polovina odpovědí (nemáme však jediný důvod domnívat se, že tomu tak je) a my přepočítali tento údaj na skutečný počet myslivců (...), dospějeme k závěru, že za posledních dvacet let bylo v České republice upytlačeno nejméně 500 rysů.“

O lecčem vypovídá i výrok, jímž podle Koubka s Červeným nejmenovaný odborník zahájil kurs uchazečů o první lovecký lístek: „Doufám, že nikdo z vás není z ochrany přírody, protože rys a křivé zobáky jsou úhlavní nepřátelé nás myslivců.“

Pytláci útočí

Rys ostrovid (Lynx lynx) je největší evropskou kočkou. Na Šumavě přišel poslední rys o kožich v roce 1890, v Beskydech o deset let později. V padesátých letech rysi pod Radhošť znovu přitáhli. Masakrovali srnčí zvěř, která přítomnosti predátora v naší přírodě dávno odvykla. To vyděsilo myslivce, kteří si vynutili vyhlášku povolující odstřel od listopadu do února. Rysy vystříleli, vyhláška byla stažena, šelmy se opět vrátily. „Dnes jich je v Beskydech tak patnáct,“ soudí znalec velkých českých šelem Ludvík Kunc.

Rys se chová stejně jako ostatní velké kočky, třeba tygr nebo lev. Samec ve svém teritoriu jiného samce nestrpí. A jeho revír je velký, třeba čtverec 20 krát 20 kilometrů. Staří rysové pod Radhoštěm vypudili mladé kocoury jinam, do Oderských vrchů nebo Jeseníků. „Tam je pytláci vyhubili,“ říká Kunc. „V Nízkém a Hrubém Jeseníku jich bylo dvacet, teď dva nebo tři.“ Podobné přesuny nastaly v západočeských horách. „Na Šumavě a v jihozápadních Čechách žije šedesát, možná osmdesát rysů,“ odhaduje zoolog Správy Národního parku Šumava (NPŠ) Luděk Bufka. Nechce spekulovat o tom, kolik jich tam pytláci každoročně uloví. V NPŠ jsou prý poměrně bezpeční, nelegální kulka stihne spíše mladé samce vyhnané do podhůří, třeba do Českého lesa nebo Novohradských hor.

Podle střízlivých odhadů žije v Česku více než stovka rysů, není jich však dvakrát tolik, jak se experti kdysi domnívali. Projekt Lynx odstartovali Eliška Nováková, Jaroslav Trpák a Ladislav Vodák: v letech 1982-1989 do šumavské přírody volně vypustili sedmnáct rysů. „Čekalo se, že rys obydlí Krušné hory, Brdy a lesy ve vnitrozemí, ale nestalo se tak,“ tvrdí Kunc. „Ubývá jich a mohou za to pytláci.“

Pitevní zpráva

Kunc kdysi vypiplal mládě rysa od kotěte po dospělou šelmu. Většinu času tráví v terénu, zvířata zná z praxe. Když pracoval v Zoologické zahradě Ostrava, testoval vztah svého rysa Sixiho a srnčí zvěře.

Zavřel ji do ohrady a vně vypustil Sixiho. Vypráví: „Rys tu sto let natrvalo nežil a jeho obvyklá kořist zcela ztratila obranné instinkty. Srnky přicházely k plotu a zvědavě pozorovaly podivné zvíře, srnec dokonce skláněl parůžky k útoku.“ Když se rys ocitne v lese mezi takovými tupými hovádky, působí v jejich řadách hotová jatka. Kunc zažil hekatombu v Ostravě, kde rys strhl každou noc kolem pěti srn. Zoufalí myslivci ho bombardovali telefonáty. Není divu, že v nich šelmička vyvolává čirou nenávist. Po nějaké době, čítající roky, si však srnčí národ zasuté instinkty vybaví. Větří pak doslova o život. Lov se pro rysa mění z krvavé porážky v hon s nejistým koncem.

Útočí přesně jako kočka: vyrazí z úkrytu, běží za kořistí, ale za chvilku ztratí zájem. „Rys pronásleduje srnku padesát až šedesát metrů, déle ne,“ vysvětluje Kunc. „Na zdravé zvíře nemá srdce ani vytrvalost. Jeho oběť bývá smyslově otupená, stará nebo postřelená. Větřící kus ve střehu ho nechává klidným, nestojí mu za tu práci.“

Rys vrací do přírody rovnováhu, ale jeho přítomnost stejně žhaví myslivce doběla. Vystřelí a trefí natolik přesně, že zvíře téměř „zhasne v ohni“, jak praví hantýrka. Přesto je mnohdy ani nedohledají. Byli to většinou houbaři, kteří od roku 1990 našli mrtvoly 69 upytlačených rysů. Koubek s Červeným je zkoumali. Čtrnáct šumavských rysů nosilo po několik let obojky s miniaturními vysílačkami. Polovinu z nich pytláci zastřelili. Jako poslední padl letos v lednu nedaleko Kašperských Hor dospělý samec. Zmínění odborníci ho pitvali a zjistili, že zvíře postřelil už před lety někdo jiný. Našli brok zarostlý do stěny žaludku.

Pro skolení rysa však hovoří ještě jiné důvody než konkurenční zášť myslivců. Uvádí je Bufka z NPŠ: „Je to zažitá nenávist k predátorům. Nebo chuť vystřelit si na takové zvíře, vlastnit tu trofej. Lov může být také jen komerční, kvůli kožešině.“ Za kvalitní exemplář lze na černém trhu dostat až dvacet tisíc korun.

Foto popis| V 80. letech bylo na Šumavu vypuštěno 17 karpatských rysů, kteří se tu stali základem prospívající populace. V Beskydech se migrující rysové z horských oblastí západních Karpat znovu objevili v polovině minulého století.

Foto popis| Ještě v 19. století obýval rys ostrovid téměř celou Evropu. Vlivem osídlování, krajinných změn i pronásledování je v současnosti oblast jeho výskytu podstatně menší.

Foto popis| Mnozí myslivci považují rysa za škodnou, a někteří jsou dokonce přesvědčeni, že jeho existence je v českých lesích nepřijatelná.


TOMÁŠ ČECHTICKÝ  
Práce Hnutí DUHA Olomouc na ochraně a monitoringu velkých šelem probíhá i díky podpoře individuálních dárců – Přátel velkých šelem. Přidejte se prosím také na www.selmy.cz/podpora.

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr