English version

Vliv přítomnosti velkých šelem na biodiverzitu

Co je to biodiverzita?

Pojem biodiverzita neboli přírodní (biologická) rozmanitost zahrnuje rozmanitost druhů všech živých organismů, tedy rostlin, živočichů nebo hub. Širší definice chápou  pod biodiverzitou také genetickou rozmanitost nebo pestrost ekologických procesů a projevů chování zvířat.

Proč je udržení biodiverzity tak důležité?

jednotvárná smrková monokulturaPokud ubývá druhů či se přírodní prostředí stává jednotvárnějším (homogennějším), je tím narušována nepředstavitelně provázaná síť vztahů a vazeb v přírodě. Tím se příliš z rovnováhy vychylují ekologické procesy, na kterých závisí budoucnost veškerého života Zemi. Méně rozmanitá příroda také hůře odolává nebo se obtížněji přizpůsobuje změnám prostředí. V neposlední řadě znamená pokles biodiverzity také ztrátu krásy a pestrosti přírody, kterou mnoho lidí tak obdivuje.

 

 

Šelmy a biodiverzita

To, že se k nám vlci, rysi a medvědi vrátili, znamená v první řadě obohacení přírody: druhy, které člověk v minulosti vyhubil, našly u nás znovu svůj stálý domov. Přítomnost těchto zvířat v našich lesích má však i praktický dopad. Velké šelmy totiž pomáhají udržovat v přírodě rovnováhu a chránit zdraví lesa – a spolupodílejí se tak na zachování celkové přírodní rozmanitosti.

Vliv šelem na početnost a chování kořisti ve vztahu k biodiverzitě území

Vlci a rysi v lese loví srnce, jeleny a divoká prasata. Kopytníci se tak nemohou přemnožit a tím škodit lesu. Přemnožená jelení a srnčí zvěř totiž doslova spásá v lese veškerou vegetaci včetně chráněných druhů. Mnoha dalším zvířatům tak ubývají zdroje potravy. Nedostatek vegetace totiž mimo jiné ovlivňuje výskyt bezobratlých živočichů (např. motýlů, brouků a jejich larev). Těmi se zase živí mnoho druhů ptáků, např. kuřata tetřeva.

druhově a věkově rozrůzněný les (foto L.Machalová)U nás jsou ohroženy některé přírodní rezervace, které si zachovaly přírodě blízké druhové složení, ale v důsledku intenzivního okusu zvěří zde neprobíhá přirozená regenerace dřevin zastoupených v mateřském porostu. Například v NPR Vrapač v Litovelském Pomoraví je nejvíce poškozovanou dřevinou javor klen (poškozeno 71-91 % semenáčků). Během let 2001-2005 zde kleslo množství všech semenáčků vyšších než 30 cm na 8 %, tedy zhruba dvanáctkrát [1]. Nejedná se přitom o ojedinělý případ: vážné poškození okusem bylo v letech 2001-2002 zjištěno v pěti ze sedmi zkoumaných českých národních přírodních rezervací [2, 3].

Množství studií sledovalo vliv vysoké hustoty zvěře na bezobratlé živočichy. Například na oplocených plochách ve Skotsku se vyskytovalo čtyřikrát více larev motýlů, třikrát více blanokřídlých a dvakrát více brouků, dvoukřídlých i pošvatek než v okolním, zvěří silně spásaném lese. Ve skotských poměrech tak jeleni významně omezují dostupnost potravy nejen pro lesní hmyzožravé ptáky, ale i pro tetřeva hlušce, jehož kuřata jsou z velké části odkázána na motýlí larvy mravenčí kukly a listy borůvky (která navíc dosahuje na plochách spásaných jeleny poloviční výšku ve srovnání s oplocenými plochami) [4]. Nicméně jiné studie ukázaly, že zvýšená intenzita pastvy mnohým, často chráněným druhům prospívá, proto obecný závěr ve vztahu k bezobratlým nelze učinit. Intenzivnější pastva by proto v budoucnu mohla být přínosná v některých nížinných světlinových lesích, které jsou domovem řady chráněných druhů motýlů. Zde by se mohlo uplatňovat výmladkové hospodaření, které je pro množství vzácných druhů hmyzu existenční podmínkou [5].

Příklad z Yellowstonu

Důkladné studie sledující vliv návratu dříve vyhubených vlků v Yellowstoneském národním parku v Severní Americe ukázaly, že díky opětovnému výskytu vlků se změnilo chování jelenů. Ti se z obavy z útoku vlků přestali shlukovat v širokých říčních nivách, kde do té doby spásáním likvidovali příbřežní porosty vrb a topolů. Díky obnově příbřežních porostů se postupně vracejí také bobři, kteří se vrbami živí a ptáci, kteří hnízdí v křovinách.

K obrázku: Vrbové porosty podél potoka Blacktail Creek v Yellowstoneském národním parku (USA) na jaře 1996 (vlevo) a v létě 2002 (vpravo). Na snímku z roku 1996, pořízeném po 70letém období bez přítomnosti vlků, jsou zachyceny silně spásané vrby a jehličnany. Sedm let po návratu vlků (2002) je evidentní, že se vrby dokázaly z tlaku zvěře vymanit. Foto: Správa Yellowstonského národního parku a W. Ripple.

srovnání před a po návratu vlků do Yellowstone

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vlci jako vrcholní predátoři patří mezi takzvané klíčové druhy, jejichž přítomnost kaskádovitě ovlivňuje výskyt spektra dalších druhů.

 

Vliv velkých šelem na ostatní druhy skrze zbytky potravy (kadávery)

Velké šelmy mohou zvyšovat biodiverzitu také podporou mrchožroutů a rozkladačů, kteří se přiživují na zbytcích jimi stržené kořisti. V Białowiezském národním parku bylo zjištěno, že zbytky kopytníků jsou důležitým potravním zdrojem pro 30 druhů malých a středně velkých savců a ptáků. V případě absence vrcholových predátorů jsou kadavéry přístupné jen sezónně, nejčastěji v zimě. Přítomnost vlka a rysa tak představuje předvídatelný, káně u kořisti rysa; foto z fotopasti Hnutí DUHA Olomoucceloroční přísun živočišných zbytků [6]. Zbytky potravy stržené vlkem nebo rysem může využít také medvěd [7] nebo orel skalní [8]. Na druhou stranu stejné zbytky potravy mohou zároveň využívat populace malých šelem, jejichž nárůst může myslivecké hospodaření považovat za nežádoucí. Dosavadní studie však neprokázaly, že by k podobnému efektu v oblastech výskytu velkých šelem docházelo (viz dále).

Tématem významu kadáverů jako zbytků po kořisti velkých predátorů se věnoval také zvláštní workshop na letošní evropské konferenci ochrany přírody konané v Praze. Chris Wilmers z Kalifornské univerzity na příkladu Yellowstonského národního parku poukázal na fakt, že s přicházejícím globálním oteplováním a menší sněhovou pokrývkou lze očekávat i menší množství kadáverů právě v zimě. Celoroční přísun kadáverů jako zbytků po kořisti vlků tak umožňuje přežít také dalším živočichům závislým na tomto typu potravy a tlumit tak jeden z důsledků globálního oteplování na místní ekosystémy. John Linnell z norského institutu pro výzkum přírody ovšem ukázal, že v norských podmínkách je množství zbytků, které zůstanou po srnci jako kořisti rysa, relativně malé (0,14 kg / hektar / rok) a vzhledem k existujícím jiným potravním zdrojům zřejmě není v tomto smyslu úloha rysa zásadní.

 

Prameny:

[1] Čermák P. & Mrkva R., 2006: Přirozená obnova pod tlakem zvěře na příkladu NPR Vrapač. Lesnická práce 85 (5): 28-29.

[2] Čermák P. & Mrkva R, 2003: Browsing damage to broadleaves in some national nature reserves (Czech Republic) in 2000-2001, Ekológia (Bratislava) 22 (3): 132-141.

[3] Čermák P. & Mrkva R., 2003: Vliv mysliveckého hospodaření na vývoj dřevinné vegetace. Lesnická práce 82 (6).

[4] Petříček V. & Míchal I. (eds.), 2002: Péče o chráněná území: 2. Lesní společenstva. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 713 pp

[5] Konvička M., Čížek L. & Beneš J., 2004: Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 79 pp.

[6] Jędrzejewski W. & Jędrzejewska B., 2005: Large carnivores and ungulates in European temperate forest ecosystems: bottom up and top down control: 230-246. In: Ray C., Redford K. H., Steneck R. S. & Berger J., 2005: Large carnivores and the conservation of biodiverzity. Island Press, Washington D.C., USA, 526 pp.

[7] Kunc L., 1996: Z medvědích a vlčích brlohů. Český svaz ochránců přírody, Valašské Meziříčí, 134 pp.

[8] Lõhmus A., 2001 (ed.): Status of Large Carnivore Conservation in the Baltic States: Large Carnivore Control and Management Plan for Estonia, 2002-2011. Council of Europe, Strassburg, 53 pp.

 

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr