Kočka divoká (Felis silvestris) patří mezi nejvzácnější druhy naší fauny. Před desítkami let z naší přírody vymizela, ale ojedinělá pozorování a záběry z fotopastí z poslední doby nám dávají naději, že se s ní v některých koutech naší vlasti opět můžeme setkat. Zatímco laická veřejnost ji vidí v kdejakém zdivočelém domácím mourkovi, zoologové a ochranáři jsou ve svých závěrech opatrnější. Vzájemné rozlišení je velmi náročné a vyžaduje cvičené oko.

Kočku divokou bychom v naší přírodě hledali především v listnatých a smíšených lesích v pahorkatinách a vrchovinách. Podmínkou jejího výskytu je přítomnost úkrytů v podobě například skalních rozsedlin, dutin ve starých mohutných stromech či opuštěných liščích a jezevčích nor.

Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je kočka divoká chráněným druhem a je klasifikována jako kriticky ohrožená. Není tedy dovoleno usmrcovat jedince ani zasahovat do jejich biotopů.

Víte, že... původní populace kočky divoké byla u nás vyhubena na přelomu 18. a 19. století? Pro návrat kočky divoké do krajiny jsou důležité smíšené listnaté lesy, nevytěžené staré stromy ponechané v krajině a obnovené remízky v polích a loukách, kudy mohou kočky procházet krajinou.