English version

Lov a potrava vlka obecného

Základní fakta:

 

Čím se živí

Vlk, stejně jako další druhy velkých šelem, stojí na vrcholu pomyslné potravní pyramidy a nemá přirozené nepřátele. Potravní spektrum vlka sahá od drobných savců až k losu nebo bizonovi.

foto Karel Brož

Nejdůležitější složkou vlčí potravy je v Karpatech jelení zvěř, méně zastoupeni bývají zpravidla srnci nebo divočáci. Vše ale záleží na místní potravní nabídce. Například na východním Slovensku nebo v Itálii je nejčastější kořistí prase divoké, v nově osídlených oblastech v Německu srnec a v severním Bělorusku zajíc. V České republice byl na základě analýz 17 vzorků trusu nejčastěji zastoupen zajíc, jelen a prase divoké.

Potrava podléhá značným sezónním změnám. V létě a v době rozmnožování vlci neloví jenom velkou kořist, ale často se živí menšími savci, dále ptáky, plazy, rybami a dokonce i hmyzem. V zimě se však živí hlavně kopytníky. S oblibou požírá i zdechliny, čímž plní v lese funkci tzv. zdravotní policie. Občas vlci napadají i nezabezpečená stáda ovcí. Denně vlk spotřebuje 3‒5 kg masa.

 

Technika lovu

Vlci jsou schopni svoji kořist pronásledovat i několik kilometrů. Svou oběť usmrcují zpravidla prokousnutím hrdla po předchozím útoku a sražení kořisti na zem. Konzumace ulovené zvěře začíná otevřením hrudního koše a břišní dutiny nebo svalovinou končetin. Pak vlk konzumuje trup, hlavu a zbytky včetně kostí.

Při lovu hospodářských zvířat vlk neuplatňuje princip selekce, ale taktiku rozruchu. Snaží se rozehnat stádo a dostat kořist na odlehlé místo, kde ji usmrtí a může v klidu konzumovat.

 

Víte že...vlk dokáže za den sežrat až 9‒12 kg masa, ale v době nouze dokáže hladovět i několik týdnů.

 

Lesní doktor

Výrazný podíl hendikepovaných jelenů a mladých divočáků v kořisti vlka byl zjištěn například na Slovensku. V oblastech trvalého výskytu vlků byli navíc jeleni i méně promořeni plicními parazity a z těchto oblastí pocházelo také 80 % zlatých trofejí jelenů a divočáků. Zkušenosti ze Slovenska také ukázaly, že pokud v horách trvale žije vlk, divoká prasata prakticky netrpí morem divokých prasat.

výskyt moru prasat a trvalá přítomnost vlků

1994-1998: Bílá plocha na mapě představuje oblast, kde se trvale vyskytují vlci, šedé je území, kde vlci trvale nežijí. Malé tečky představují lokality výskytu moru divokých prasat (93 % v oblasti bez trvalého výskytu vlků, 7 % v oblasti s trvalým výskytem vlků). Podle Finďa [1] a Strnádové [2].

 

Výhodný život ve smečkách

Život ve smečkách je pro vlky mnohostranně výhodný: nejnázorněji je to patrné při lovu, kdy vlci štvou kořist ‒ většinou kopytníky několikanásobně těžší, než jsou oni sami. Nicméně, i  samotný vlk je schopen zabít svou největší kořist ‒ dospělého losa, bizona, nebo pižmoně, Čím je více vlků ve smečce, tím úspěšnější sice může být lov, ale zároveň nižší množství masa na jednoho vlka připadá. Proč tedy vlci žijí ve smečkách?

kresba Ludvíka Kunce - lovící vlčí smečka

Kresba:Ludvík Kunc

Sociální organizace vlků je výsledkem dlouhého a složitého evolučního procesu, ale jeden z důvodů života ve smečkách může být dělení o „přebytek z lovu". Ulovená kořist je vyhledávaným zdrojem potravy pro další predátory ‒ lišky, kuny, krkavce nebo medvědy. Například krkavci jsou schopni za den ze zabitého zvířete zkonzumovat více než 30 kg.

Čím větší je smečka, tím méně  zůstane pro mrchožrouty. Samotný vlk může ztratit dvě třetiny ze svého úlovku, pár vlků polovinu, smečka deseti vlků jen 10 %. Využití přebytků pro své potomky nebo příbuzné vlky je to nejvýhodnější, co může vlk udělat, pokud má tak jako tak o potravu přijít.

 

Přírodní rovnováha

foto Karel Brož

Vlci bývají při lovu velmi obezřetní a dlouho svoji kořist testují. Nemohou riskovat jakékoli poranění, to by pro ně mohlo znamenat život ohrožující handicap. Pouze 10‒49 % útoků vlka končí úspěchem, proto se jejich nejčastější kořistí stávají zvířata slabá, mladá (nebo naopak příliš stará), nemocná nebo hůře smyslově vybavená.

Neznamená to ale, že vlci nejsou schopni ulovit silnou nebo zdravou kořist ‒ například v hlubokém sněhu se individuální rozdíly mezi různě zdatnými jeleny nebo srnci stírají. Při lovu většinou upřednostňují samičí zvěř před samčí, čímž také výrazně přispívají k regulaci početních stavů kopytníků.

 

 

 

 

 

 

 

Více informací:

 

Mech L. D., Boitani L., 2003: Wolves: Behaviour, Ecology and Conservation. The Univeristy of Chicago, Chicago and London, 448 s.

[1] Finďo S., 2002: Potravná ekológia vlka (Canis lupus) v Slovenských Karpatoch. Výskum a ochrana cicavcov na Slovensku V, Zborník referátov z konferencie Zvolen.Bánská Bystrica: 43-55.

[2] Strnádová J., 2000: Predačný efekt vlka dravého (Canis lupus L.) na populáciu diviačej zveri a jeho význam v dynamike klasického moru ošípaných diviakov na Slovensku. Diplomová práce. Přírodovědecká Fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě, 55 pp

 

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr