English version

Rozšíření vlka obecného

 

Základní fakta

 Výskyt vlka 2017/2018

Vlk obecný v Evropě

Původně obýval celý evropský kontinent. Nyní je však jeho areál v důsledku pronásledování podstatně zmenšen. Ve Velké Británii a Irsku vyhynul v průběhu 15. až 18. století. V západní Evropě žije jen velmi ostrůvkovitě.  Obývá především rozsáhlé lesní oblasti Ruska, Polska a Ukrajiny. Vyskytuje se ve Skandinávii, na Balkáně, v Karpatech, na Apeninském a Pyrenejském poloostrově.

Odhaduje se, že populace vlka obecného v Evropě má asi 60 000 jedinců. Z toho 45 000 vlků obývá různé oblasti Ruska a Běloruska, 5500 karpatskou oblast, 5200 dinárskou a balkánskou oblast, 2300 Pyrenejský poloostrov, 2000 Pobaltí a severovýchodní Polsko, 500 Apeninský poloostrov a 200 Skandinávii.

Díky zvýšené zákonné ochraně, kterou vlkům poskytují mnohé evropské státy, se oblast jeho rozšíření poměrně rychle zvětšuje směrem na západ. Několik vlčích smeček například obsadilo vojenský prostor v saské Lužici, jen několik desítek kilometrů od českých hranic.

Rozšíření vlka obecného v Evropě v letech 2012-2016 (podle LCIE). Legenda: tmavě modrá: trvalý výskyt, světle modrá: sporadický výskyt

Rozšíření vlka obecného v letech 2012-2016 v Evropě (podle LCIE, 2018)

Víte že...ve světě žije několik podruhů vlků ‒ v současnosti je rozlišováno 5 poddruhů na Americkém kontinentu a 5‒8 v Eurasii. Na většině Evropského kontinentu se vyskytuje vlk obecný euroasijský (Canis lupus lupus), v Itálii se však během poslední doby ledové před 18 tisíci lety vzniklo refugium evropských vlků, které se částečně odlišilo od zbytku populace (Canis lupus italicus). Do severní části východní Evropy (oblast Karélie) zasahuje areál dalšího poddruhu, vlka sibiřského (Canis lupus albus).

 

Početnost vlka v různých oblastech Evropy (LCIE, 2011):graf početnosti populací vlka v různých oblastech Evropy

 

Historie výskytu vlka v ČR

Vlk byl u nás běžným zvířetem až do konce 17. století. Intenzivněji se začal lovit zhruba od poloviny 17. století a jeho početnost výrazně klesala asi od začátku 18. století, až byla původní populace zcela vyhubena ‒ posledního vlka v Beskydech zastřelil 5. března 1914 František Jež u Bukovce (dnes zde, v nejvýchodnějším výběžku ČR, stojí tomuto vlkovi pomník).

Sporadicky se začali vlci v různých místech ČR znovu objevovat po 2. světové válce. Jednalo se však o osamocená zvířata, u kterých nebylo jasné, zda se jedná o jedince migrující ze slovenských Karpat nebo uniklé ze zajetí.

První věrohodné údaje o návratu vlků do ČR máme až v roce 1994 z Beskyd. Od té doby jsou vlci v tomto západním koutu Karpat zaznamenáváni každoročně. Příchod vlků do Beskyd souvisel se zvětšováním vlčí populace na Slovensku, k čemuž došlo díky jejich zákonné ochraně.

 

Současné rozšíření vlka v ČR

Opětovný příchod vlků do Beskyd v roce 1994 byl nečekaný a nebyl tehdy zcela akceptován místními obyvateli. Situaci značně zkomplikovala média, která začala vyvolávat vlnu strachu a přisuzovat vlkům vlastnosti, které nemají. V té době navíc neexistoval zákon na úhradu škod na hospodářském zvířectvu způsobených velkými šelmami, proto se zvláště dotčeni cítili chovatelé ovcí. Toho využili někteří myslivci, kteří chtěli „vzít spravedlnost do vlastních rukou" a začali vlky lovit.

V celé CHKO Beskydy se početní stavy vlků odhadovaly v roce 1994 na 2 až 3 jedince, v roce 1995 na 5 jedinců, v roce 1996 bylo 5 dospělých a 6 mladých vlků. V průběhu let 1997 a 1998 se počet vlků radikálně snížil v důsledku nelegálního lovu po obou stranách česko-slovenské hranice. A tak v letech 1998 - 1999 byl odhad jejich početnosti pouze 1 až 2 jedinci.

Při intenzivním terénním monitoringu, probíhajícím na celém území Beskyd a Javorníků (v rámci tzv. vlčích hlídek) byl výskyt vlků mezi lety 2003–2012 jen velmi sporadický. Přitom nejbližší smečka na Slovensku se nacházela pouhých 15–20 km od českých hranic. V roce 2012 byla téměř jediným doloženým výskytem mladá vlčice, sražená u Valašského Meziříčí. Krátce předtím byla fotopastí natočena ve Veřovických vrších.

Opětovně byl vlk potvrzen až v létě 2013 pomocí fotopastí a častějších nálezů trusu a několika případů stržených kořistí. Jeho Výskyt na česko-slovenském pomezí ovlivňuje i legální lov vlků na Slovensku, jak dokládá například tato vědecká studie.  Slovensko v roce 2013 zpřísnilo podmínky lovu vlků a v zimě 2017/2018 byla po letech opět potvrzena vlčí smečka.

beskydský vlk zachycený fotopastí Hnutí DUHA Olomouc v roce 2013

V březnu roku 2014 byla přítomnost vlka jasně potvrzena v nově rozšířené části CHKO Kokořínsko-Máchův kraj díky snímkům z fotopasti. Během následujícího léta se pak podařilo doložit první rozmnožování vlků v Čechách po více než 100 letech, když fotopasti na krátkých videozáběrech zachytily několik vlčat i s rodiči. Na záběrech z podzimu to vypadalo nejspíše na 3 již vcelku vyspělá mláďata. Ze získaných vzorků trusu byla provedena analýza DNA, která potvrdila příbuzenské vztahy těchto vlků z Máchova kraje s populací vlků v Německu a Polsku.

Ke konci roku 2015 stvrzuje několik důkazů výskyt vlka na Broumovsku. Uvedená vlčí smečka v Ralsku se v létě 2015 rozrostla minimálně o dvě vlčata, jak dokládají záběry z fotopastí z října. Další pozitivní zprávu přináší Jeseníky se záznamem vlka od místního obyvatele. V roce 2016/2017 máme potvrzenou vlčí smečku čítající minimálně čtyři jedince na Broumovsku, další rozmnožování vlčí smečky v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj a výskyt smečky v Krušných horách.

vlče v oblasti Dokeska; foto: AOPK ČR, Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj

Občas se vlk může objevit i na Šumavě: během let 1990-2004 bylo zde a v sousedním Bavorském lese nalezeno pět mrtvých vlků: vždy se jednalo o samce. Tři skončili jako oběti dopravních nehod, dva vlci byli ilegálně odstřeleni. V roce 2015 byl výskyt vlka zaznamenán jak na Šumavě, tak v německém sousedním národním parku Bavorský les. Na konci roku 2016 zavítal vlk i do Pošumaví.

 

Rozšíření vlka obecného v letech 2012-2016. Zdroj: Lynx

Mapa: Výskyt vlka obecného (Canis lupus) v České republice a v části Západních Karpat v letech 2012–2016. Zdroj: Lynx (Kutal et al. 2017).

Zdroje informací:

Anděra M., Červený J., 2009: Velcí savci v České republice. Rozšíření, historie a ochrana. 1. Sudokopytníci (Artiodactyla). Národní muzeum, Praha, 88 s.

Anděra M., Červený J., Bufka L., Bartošová D. & Koubek P. 2004: Současné rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice. Lynx, 35: 5–12.

Bufka L., Heurich M., Englender T., Červený J., Wölfl M. et Scherzinger W. , 2005: Wolf occurrence in the Czech-Bavarian-Austrian border region: rewiew of a history and current status. Silva Gabreta 11: 27-42.

Červený J., Koubek P. & Bufka L., 2005: Velké šelmy v České Republice. II. Vlk obecný. Vesmír 84 (12): 726-730.

Kutal M. & Suchomel J., 2014: Velké šelmy na Moravě a ve Slezsku. Univerzita Palackého Olomouc, 190 s.

Kutal M., Váňa M., Suchomel J., Chapron, G. & Lopez-Bao, J. V., 2016: Trans-Boundary Edge Effects in the Western Carpathians: The Influence of Hunting on Large Carnivore Occupancy. PLOS One 11: e0168292.

Kutal M., Belotti E., Volfová J., Mináriková T., Bufka L., Poledník L., Krojerová J., Bojda M., Váňa M., Kutalová L., Beneš J., Flousek J., Tomášek V., Kafka P., Poledníková K., Pospíšková J., Dekař P., Machciník B., Koubek P., Duľa M., 2017: Výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx), vlka obecného (Canis lupus), medvěda hnědého (Ursus arctos) a kočky divoké (Felis silvestris) v České republice a části Západních Karpat v letech 2012–2016. Lynx n.s. (Praha) 48: 93–107.

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr