English version

Jak je to s útoky vlků na člověka?

Nová analýza z let 2002-2020

21.7.2021, Šelmy.cz, NINA

Mapa vlčích teritorií 2019/2020

Vlci se postupně znovu zabydlují v naší krajině. Aktuálně je u nás potvrzen výskyt 22 vlčích smeček, které se pohybují zejména v pohraničních pohořích. Souvisí to s návratem vlků do zemí střední a západní Evropy, který ve větší míře zaznamenáváme od počátku tisíciletí. Zatímco ekologové tento trend vítají, protože vlci jako vrcholoví predátoři mohou sehrát důležitou úlohu při obnovování přírodní rovnováhy ekosystémů, u některých lidí vzbuzuje návrat šelem nemalé obavy.

Chovatelé hospodářských zvířat se pochopitelně obávají především ztrát vyplývajících z vlčích útoků na volně se pasoucí stáda. V Evropě už existují poměrně bohaté zkušenosti s tím, jak efektivně zabezpečit hospodářské chovy, aby se předešlo závažnějším škodám. Také Hnutí DUHA se této problematice věnuje.

Setkáváme se však i s obavami z útoků vlků přímo na člověka. Strach z velkých šelem je do určité míry zakořeněný v naší kulturní tradici, objevuje se v pohádkách a legendách i v historických pramenech. Dnes jej přiživují různé mediálně vděčné zprávy, jejichž věrohodnost je však často pochybná.

 

Jak je to tedy s útoky vlků na člověka v moderní historii našeho soužití? Představují vlci hrozbu a pokud ano, jak můžeme případné riziko snižovat?

Uvedeným otázkám se dlouhodobě věnuje Norský institut pro výzkum přírody (Norwegian Institute for Nature Research), který už v roce 2002 zveřejnil shrnutí dosavadních poznatků o útocích vlků na člověka na základě informací shromážděných z celého světa.

Na tento přehled výzkumníci institutu navázali dalším rozsáhlým bádáním, jehož závěry nyní předložili ve zprávě Útoky vlků na člověka: aktualizace za období 2002–2020. Podařilo se jim získat a prostudovat údaje o 489 zdokumentovaných případech napadení člověka vlkem za uplynulých 18 let ze všech oblastí výskytu vlčích populací. Pouze 26 útoků skončilo smrtí člověka.

 

Souvislost se vzteklinou byla zjištěna v téměř 80 % případů

Vzteklina se prokázala u 380 útoků, z nichž 14 bylo smrtelných. Jejich rozložení kopíruje mapu výskytu tohoto onemocnění. Došlo k nim především v zemích Blízkého východu, jižní a centrální Asie, známé jsou také případy z Ruska, Běloruska či Ukrajiny. Ve většině Evropy byla vzteklina prakticky vymýcena díky povinnému očkování psů i donedávna probíhající vakcinaci volně žijících lišek. To se týká také Česka. Pro širší kontext autoři připomínají, že jen v Indii se ročně objevuje 20 000 případů vztekliny, za jejíž přenos na člověka jsou v 98 % zodpovědní psi a kočky.

Další skupinu útoků vědci označují jako predační. Celkem nalezly doklady o 67 takových napadeních, z toho 9 vedlo k úmrtí oběti. Nejvíce případů bylo popsáno v západním Íránu, kde vlci žijí ve specifických podmínkách téměř bezlesé krajiny s velmi nízkými stavy divokých kopytníků. Místo nich se zde pasou velké počty hospodářských zvířat, která představují hlavní kořist vlků spolu s dalšími antropogenními zdroji potravy, jako jsou odpadky, zbytky z kuchyně či drůbež. K ojedinělým případům však došlo také v odlehlých národních parcích USA a Kanady – jedná se o jediné dva smrtelné útoky vlků na člověka v Severní Americe a Evropě za zkoumané období a jejich příčiny se nepodařilo jednoznačně objasnit.

Velkou pozornost i u nás vyvolal případ napadení ženy a dvou dětí v polských Bieszczadech, který jsme podrobně popsali zde. Útokům předcházela pozorování vlka poblíž turistických tábořišť a ve vesnici, kam zřejmě přišel hledat potravu. Napadená žena a děti utrpěly pouze drobná zranění. Vlk byl později zastřelen.

Poslední kategorií jsou obranné či vyprovokované útoky. Typicky jde o situace, kdy se lidé snaží zabránit útoku na hospodářská zvířata nebo vlka odehnat z pastviny. Takových případů bylo za uplynulých 18 let popsáno 42, nejčastěji v Turecku, kde rovněž došlo ke 3 smrtelným útokům tohoto typu.

 

V Evropě je především potřeba předcházet případné habituaci vlků na lidi

V evropských podmínkách je třeba věnovat největší pozornost situacím, kdy se zdá, že si vlci příliš zvykli na přítomnost lidí a ztrácejí potřebnou plachost. Určitá míra habituace šelem na člověka je v naší hustě osídlené krajině nezbytná. Zdaleka ne každé blízké setkání člověka s vlkem lze automaticky považovat za hrozbu, je však třeba jim věnovat pozornost, abychom dokázali včas rozpoznat potenciálně nebezpečné chování. Problematice takzvaných smělých vlků, včetně doporučení vhodných opatření, se věnuje vyjádření expertní skupiny Large Carnivore Initiative for Europe (LCIE), jehož překlad najdete zde.

Velmi dobré příklady postupů, jak zacházet s vlky zvyklými na přítomnost člověka, lze nalézt v Yellowstonském národním parku. Vlci původem z Kanady sem byli vysazeni v 90. letech, aby pomohli s obnovou prostředí narušeného vysokými počty velkých kopytníků. Úspěšně se v tamním prostředí zabydleli. Park zároveň každoročně navštíví okolo 4 milionů turistů. V několika desítkách případů, kdy se vlci začali příliš přibližovat k lidem, stačilo k vyřešení situace plašení pomocí gumových projektilů či petard. Pouze dva vlci museli být odstraněni, protože si zvykli hledat u lidí potravu. Důležitá je především prevence. Stejně jako u medvědů platí zejména zásada: nepřibližovat se a nekrmit

Útoky šelem na člověka jsou mediálně zajímavým tématem. Často se však objevují neověřené, neúplné nebo přibarvené popisy událostí. Někteří lidé také z různých důvodů šíří i zcela nepravdivé informace. Při bližším zkoumání se pak často ukáže, že k případu vůbec nedošlo nebo se udál za velice odlišných okolností, na jiném kontinentě nebo šlo o útok jiné šelmy než vlka. Jedním z příkladů může být údajné napadení muže vlkem v Itálii. Vyšetřování odhalilo, že muže ve skutečnosti zranil hlídací pes na soukromém pozemku souseda. Podobné poplašné zprávy bohužel dál žijí svým životem i po tom, co byly vyvráceny, a mohou sloužit jako záminka k požadavkům na „řešení“ lovem vlků. Jak ale ukazují výzkumy, lov šelem nesnižuje riziko potenciálně nebezpečných situací.

Závěrem je na místě zdůraznit, že v celé Evropě a Severní Americe bylo za posledních 18 let zaznamenáno jen 12 útoků vlků na člověka, přičemž 2 z nich - oba v Severní Americe - byly smrtelné. Většina napadených utrpěla lehčí zranění. V Severní Americe přitom žije okolo 60 tisíc vlků, zatímco hustě obydlenou Evropu s námi sdílí asi 17 tisíc těchto šelem (údaj nezahrnuje populace vlků v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině). Ačkoli tedy riziko napadení člověka vlkem není zcela nulové, dá se považovat za extrémně nízké a vhodnými přístupy jej lze eliminovat téměř úplně. Vlci jsou divoké šelmy a je třeba je jako takové respektovat, rozhodně ale není důvod se jejich návratu do našich lesů obávat.


MARTINA DUŠKOVÁ


Práce Hnutí DUHA Olomouc na ochraně a monitoringu velkých šelem probíhá i díky podpoře individuálních dárců – Přátel velkých šelem. Přidejte se prosím také na www.selmy.cz/podpora.

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr