English version

Negativní postoje veřejnosti k velkým šelmám

Všechny tři druhy velkých šelem v ČR ohrožuje především ilegální lov (pytláctví), s čímž souvisí negativní postoje části veřejnosti (především myslivecké).

 

Se zvyšováním početnosti populací velkých šelem a jejich zpětným rozšiřováním do území, kde byly kdysi vyhubeny, se na hustě zalidněném evropském kontinentu objevily specifické problémy, vnímané ze strany obyvatel. Pro mnoho lidí představuje výskyt velkých šelem v moderní Evropě nepřijatelný problém. Základem tohoto vnímání jsou především tři skutečnosti:

1) občasné útoky šelem na dobytek, především v oblastech, kde šelmy nebyly dlouhou dobu přítomny a po jejich návratu se mohou setkat s nechráněnými stády hospodářských zvířat;

2) šelmy jako vrcholoví predátoři zasahují do populací divokých kopytníků, což je lidmi, kteří mají také zájem na jejich lovu (především myslivci), vnímáno jako konkurenční působení (více zde);

3) vliv předsudků a pověsti velkých šelem jako obávaných a nenáviděných zvířat, jež mají základ v mytologii, nedostatku znalostí nebo prostém strachu z neznámého [1,2,3,4].

Z těchto důvodů byly velké šelmy hubeny v minulosti, a také dnes jsou proto pronásledovány a postoj části veřejnosti k jejich přítomnosti je negativní [5]. Přetrvávající odpor obyvatel především v podhorských obcích pak může vyústit až v pytláctví [6]. Právě nelegální lov představuje nejvážnější přímé ohrožení velkých šelem u nás [7, 8]. Hlavní překážkou stabilizace populací velkých šelem nejen v ČR, ale i v celé střední Evropě, je tak především hluboce zakořeněný strach, averze a špatná informovanost obyvatel [9].

srnec stržený rysem v Beskydech

Velké šelmy se díky své přizpůsobivosti mohou vyskytovat i v krajině, kterou člověk běžně obývá a využívá. Úspěšné přežívání velkých šelem v naší přírodě pak závisí na tom, zda vztah veřejnosti k nim bude pozitivní či nikoli [6]. V tomto duchu se vyjádřil také John Linnell z Norského institutu pro výzkum přírody: „Nerad to jako ekolog přiznávám, ale ty nejnaléhavější otázky bytí či nebytí velkých šelem souvisejí se sociologií“ [10]. Proto je práce s veřejností jednou z důležitých aktivit, zahrnutých v již dlouho připravovaném programu péče pro rysa, vlka a medvěda v ČR [11] a osvětě se věnují organizace, pracující na ochraně velkých šelem.

Obavy z neznalosti a předsudků

Bohužel si velké šelmy z kulturní historie nesou pověst nenáviděných a obávaných zvířat [4] a tento pohled je v myslích lidí už od dětství živen pohádkami, historkami, filmy a novinovými články, v nichž šelmy (především vlci) vystupují v negativní roli [12, 13]. Proto je nahlížení široké veřejnosti na šelmy stále z velké části založeno spíše na mýtech a legendách než na biologických a ekologických vědomostech a tyto přetrvávající předsudky podkopávají objektivní přístup k těmto třem druhům [1, 14].

Mnoho lidí stále ještě vnímá velké šelmy jako nebezpečí nebo má před nimi značný respekt [6]. Lidé z Beskyd v důsledku téměř stoleté nepřítomnosti těchto predátorů v krajině zapomněli, co pro ně návrat šelem v důsledku znamená a jaká z toho vyplývají opravdu reálná nebezpečí. Zjednodušeně řečeno se báli neznámého. Je proto pochopitelné, že návrat velkých šelem do jimi obydlených oblastí přijímali s obavami či nelibostí, a to i jiné skupiny než jsou chovatelé hospodářských zvířat či myslivci [11]. Více o zdrojích konfliktů a negativního vnímaní rysů, vlků a medvědů lidmi se můžete dočíst v diplomové práci Leony Machalové (ke stažení zde), ze které čerpá i tento článek.medvědi jsou neprávem považováni za agresivní šelmy, foto: M. Kalaš

Velké šelmy z pohledu místních obyvatel v Beskydech

V průzkumu názorů místních obyvatel a návštěvníků Beskyd na velké šelmy (viz výše uvedená diplomová práce, dokončená v roce 2011) se ukázalo, že v lese po setmění by 21 % dotázaných místních mělo strach z rysa; vlka by se po tmě obávalo celých 26 % místních obyvatel a kvůli výskytu medvěda by se v noci bála jít do lesa skoro třetina místních obyvatel Beskyd. Setkání s rysem pak 16 % a s vlkem 27 % místních považovalo za velmi nebezpečné člověku; setkat se s medvědem hodnotilo jako velmi nebezpečné celých 44 % dotázaných obyvatel Beskyd.

Zároveň bylo zjištěno, že rysa vnímá jako původce mnoha škod na hospodářských zvířatech necelých 20 % místních obyvatel, medvěda takto označilo 30 % místních a 67 % si myslí, že mnoho škod na dobytku způsobuje vlk. Je sice pravda, že nejvíce hospodářských zvířat v Beskydech je usmrcováno právě vlky, v průměru však jde jen o 5–10 stržených zvířat za rok, a i kdybychom počítali s dvojnásobným množstvím, protože ne všechny případy jsou chovateli ohlášeny [7], jde o škody v podstatě zanedbatelné vzhledem k celkovému množství zvířat chovaných v oblasti Beskyd, tj. kolem 9000 ovcí [15]. Je ale potřeba vzít v úvahu, že z pohledu jednotlivých chovatelů, kteří ztráty utrpí, mohou být tyto škody velmi citelné [2, 7].

Právě tyto případy napadení hospodářských zvířat, i když jsou ojedinělé a množství zabitého dobytka malé, vyvolávají u místních obyvatel (a to nejen těch „poškozených“) dlouhotrvající silně negativní postoje k přítomnosti velkých šelem. Přitom povědomí obyvatel podhorských obcí o možnostech zabezpečení jejich domácích zvířat před napadením šelmami je spíše nižší až nedostatečné, vzhledem k tomu, jak je účinná prevence škod na dobytku důležitá pro poklidné soužití lidí s velkými šelmami.

Foto:Dana Bartošová (Správa CHKO Beskydy) pro Ekolist.cz

Napadání hospodářských zvířat bylo pro téměř třetinu dotázaných místních obyvatel důvodem pro označení vlků jako škodlivých zvířat v naší přírodě. Medvěda označilo za škodlivého 17 % místních a rysa jen 9,5 %. Kromě toho byly šelmy (především vlk a medvěd) za nežádoucí označovány často také z důvodu domnělé nebezpečnosti pro člověka.

 

 

 

 

Hlavní překážky lepšího přijetí šelem lidmi

Provedený průzkum ukázal, že větší část veřejnosti má k velkým šelmám celkově neutrální až pozitivní postoj. Jako nejdůležitější důvody negativně ovlivňující vztah obyvatel k šelmám se ukázaly především tři: jednak je to strach lidí z šelem, včetně rysa a vlka (ačkoli ve skutečnosti neexistuje z posledních několika století z Evropy věrohodný důkaz, že by tyto šelmy smrtelně či vážně zranily člověka). Dalším problémem jsou zmiňované škody způsobované na hospodářských zvířatech. Většinou jsou z nich obviňováni vlci, ačkoli často nelze jako útočníky vyloučit i toulavé psy a málo se bere na vědomí skutečnost, že primárním problémem je špatné zabezpečení chovaného dobytka, nikoli přítomnost vlků. Určitou překážkou pro přijetí šelem lidmi i v kulturní krajině je také časté přesvědčení veřejnosti, že pro velké šelmy už u nás není vhodné prostředí. Kromě nedostatku informací o určité přizpůsobivosti šelem však byla důvodem skeptického názoru na možné soužití velkých šelem s lidmi také neochota přehodnotit zažité názory a předsudky. Jak napsala RNDr. Dana Bartošová, „vztah veřejnosti ke kontroverzním živočichům je jistým odrazem kulturní a morální úrovně naší společnosti a jejího celkového vztahu k ochraně přírody“.


Návštěvníci šelmám v Beskydech většinou fandí… dokud je nepotkají

Analýzy mimo jiné ukázaly, že návštěvníci Beskyd byli k šelmám převážně tolerantní a mnohdy projevovali i své sympatie k nim, avšak postoje místních obyvatel, jež jsou z hlediska přežívání šelem v této oblasti důležitější, byly mnohem méně příznivé. Ze zaznamenaných názorů však vyplynulo, že případné konflikty mezi šelmami a lidmi (či jejich zájmy) by byly významným impulsem ke změně současných bezproblémových i pozitivních postojů (návštěvníků i místních) směrem k negativním.

Potvrdilo se, že negativní (a částečně i lhostejný) vztah k šelmám vede k přehlížení a podpoře jejich nelegálního zabíjení a snižuje šanci na eliminaci pytláctví. Omezení nelegálního lovu šelem (jako nejvýznamnějšího faktoru, který je ohrožuje) tedy z velké části závisí na výsledcích osvětové práce s širokou veřejností. V konečném důsledku může být toto opatření v současnosti i mnohem důležitější než např. vědecký výzkum velkých šelem, neboť směřuje k tomu nejzákladnějšímu – uchránit šelmám život a vytvořit příznivé „společenské“ podmínky pro progresivní vývoj jejich populací.

Podle diplomové práce „Velké šelmy v CHKO Beskydy z pohledu místních obyvatel a návštěvníků“ Leony Machalové (Univerzita Palackého v Olomouci, 2011).


Další použité zdroje (citace dle diplomové práce):

[1] Lopez B. H. 1995. O vlkoch a ľuďoch. Tulčík: Abies. 304 s.

[2] Boitani L. 2000. Action plan for the conservation of wolves in Europe (Canis lupus).

Nature and environment, No. 113. Strasbourg: Council of Europe Publishing. 86 s.

[3] Bisi J, Kurki S, Svensberg M, Liukkonen T. 2007. Human dimensions of wolf (Canis

lupus) conflicts in Finland. European Journal of Wildlife Research. 53: 304–314.

[4] Linnell J, Ericson M. 2009. Soužití s velkými šelmami. Náročný úkol i příležitost.

Olomouc: Hnutí DUHA Olomouc. 64 s. (katalog stejnojmenné výstavy)

[5] Salvatori V, Linnell J. 2005. Report on the conservation status and threats for wolf

(Canis lupus) in Europe. Large Carnivore Initiative for Europe. 27 s. [internet]. [cit.

15.1. 2011]. Dostupný z:

http://www.lcie.org/Docs/COE/Salvatori%20COE%20Status%20of%20the%20wolf

%20in%20Europe.pdf

[6] Červený J, Koubek P, Bufka L. 2005a. Velké šelmy v České republice: I. Mýty

a skutečnost. Vesmír. 84 (11): 656–661.

[7] Kunc L, Bartošová D. 2005. Patří velké šelmy do Beskyd? Živa. 92 (1): 37–40.

[8] Uhlíková J, Mináriková T, Červený J. 2008. Rys ostrovid v České republice. Ochrana

přírody. 63 (2): 21–23.

[9] Stýblo P. 2005. Ochrana velkých šelem v České republice. Metodika Českého svazu

ochránců přírody č. 32. Praha: Český svaz ochránců přírody. 100 s.

[10] Enserink M, Vogel G. 2006. Carnivore Comeback. Science. 314 (12): 746–749.

[11] Červený J, Koubek P, Bufka L, Bartošová D, Bláha J, Kotecký V, Volf O, Nová P,

Marhoul P. Program péče o velké šelmy: rysa ostrovida (Lynx lynx), medvěda

hnědého (Ursus arctos) a vlka obecného (Canis lupus) v České republice. 147 s.

Nepublikováno (návrh, podklad pro schvalování).

[12] Skrbinšek M. A, Bath J. A. 2004. Attitudes of rural and urban public toward wolves in

Croatia. Preliminary report. Toward a better understanding of human dimension in wolf management in Croatia. Zagreb. 43 s. LIFE – Third Countries project:

“Protection and Management of Wolves in Croatia” of The State Institute for Nature

Protection.

[13] Wechselberger M, Rigg R, Beťková S. 2005. An investigation of public opinion about

the three species of large carnivores in Slovakia: brown bear (Ursus arctos), wolf

(Canis lupus) and lynx (Lynx lynx). Liptovský Hrádok: Slovak Wildlife Society. 89 s.

[14] Zibordi F. 2009. Large carnivores and public awareness campaigns: the role of

protected areas. Str. 20–21. In: Alparc. 2009. Large carnivores in the Alps and

Carpathians. Living with the wildlife. 23 s.

[15] Bartošová D. 2008b. Současný výskyt velkých šelem v Beskydech. Veronica. 22 (1):

12–15.

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr