Se zvyšováním početnosti populací velkých šelem a jejich zpětným rozšiřováním do území, kde byly kdysi vyhubeny, se na hustě zalidněném evropském kontinentu objevily specifické problémy, vnímané ze strany obyvatel. Pro mnoho lidí představuje výskyt velkých šelem v moderní Evropě nepřijatelný problém. Základem tohoto vnímání jsou především tři skutečnosti:
- útoky šelem na dobytek, především v oblastech, kde šelmy nebyly dlouhou dobu přítomny a po jejich návratu se mohou setkat s nechráněnými stády hospodářských zvířat;
- zasahování do populací divokých kopytníků, což je některými lidmi (např. část myslivců), kteří mají také zájem na jejich lovu, vnímáno jako konkurenční působení;
- vliv předsudků a pověstí o velkých šelmách jako obávaných nebo nenáviděných zvířatech, jež mají základ v mytologii, nedostatku znalostí nebo prostém strachu z neznámého. [1] [2] [3] [4]
Úspěšné přežití velkých šelem v přírodě závisí především na postoji lidí
Z těchto důvodů byly velké šelmy hubeny v minulosti, a také dnes jsou proto pronásledovány a postoj části veřejnosti k jejich přítomnosti je negativní. [5] Přetrvávající odpor obyvatel především v oblastech výskytu šelem pak může vyústit až v pytláctví. [6] Právě nelegální lov přitom představuje nejvážnější přímé ohrožení velkých šelem u nás. Hlavní překážkou stabilizace populací velkých šelem nejen v ČR, ale i v celé střední Evropě, je nadále především hluboce zakořeněný strach, averze a nedostatečné povědomí o skutečném životě a roli šelem v přírodě u obyvatel.
Velké šelmy se díky své přizpůsobivosti mohou vyskytovat i v krajině, kterou člověk běžně obývá a využívá. Úspěšné přežívání vlků, rysů či medvědů v naší přírodě pak závisí na tom, zda vztah veřejnosti k nim bude pozitivní či nikoli. Proto je práce s veřejností jednou ze zásadních aktivit pro úspěšný návrat velkých šelem do přírody.
Obavy z neznalosti a předsudků
Bohužel si velké šelmy z kulturní historie nesou pověst spíše nenáviděných a obávaných zvířat a tento pohled je v myslích lidí už od dětství živen pohádkami, historkami, filmy a novinovými články, v nichž šelmy (především vlci) vystupují v negativní roli. [7] [8] Nahlížení široké veřejnosti na šelmy je stále z velké části založeno spíše na mýtech a legendách než na biologických a ekologických vědomostech a tyto přetrvávající předsudky podkopávají objektivní přístup k těmto třem druhům. Mnoho lidí stále ještě vnímá velké šelmy jako nebezpečí nebo má před nimi značný respekt. [9]
„Je potřeba, abychom dokázali vlka představit na reálných příkladech. Je to normální zvíře jako jakékoli jiné. Není to ďábel ani andílek, je to prostě masožravá šelma.“ [10]
Případová studie - velké šelmy z pohledu místních obyvatel v Beskydech
V roce 2011 vznikla diplomová práce, jejíž součástí byl i průzkum názorů místních obyvatel a návštěvníků Beskyd na velké šelmy. Průzkum ukázal, že v lese po setmění by 21 % dotázaných místních mělo strach z rysa, vlka by se po tmě obávalo celých 26 % místních obyvatel a kvůli výskytu medvěda by se v noci bála jít do lesa skoro třetina lidí žijících v Beskydech. Setkání s rysem pak 16 % a s vlkem 27 % místních považovalo za velmi nebezpečné člověku. Setkat se s medvědem hodnotilo jako velmi nebezpečné celých 44 % dotázaných obyvatel Beskyd. [11]
Zároveň bylo zjištěno, že rysa vnímá jako původce mnoha škod na hospodářských zvířatech necelých 20 % místních obyvatel, medvěda takto označilo 30 % místních a 67 % si myslí, že mnoho škod na dobytku způsobuje vlk. Je sice pravda, že nejvíce hospodářských zvířat v Beskydech je usmrcováno právě vlky. [12] V době průzkumu přitom šlo jen o 5–10 stržených zvířat za rok. Byly to tedy v podstatě zanedbatelné škody vzhledem k celkovému množství zvířat chovaných v oblasti Beskyd, což bylo v té době okolo 9000 ovcí. [13]
I malé škody mohou mít pro šelmy velké následky
Tyto případy napadení hospodářských zvířat, i když jsou ojedinělé a množství zabitého dobytka malé, vyvolávají u místních obyvatel (a to nejen těch „poškozených“) dlouhotrvající silně negativní postoje k přítomnosti velkých šelem. Pro téměř třetinu dotázaných místních obyvatel byly útoky rovněž důvodem pro označení vlků jako škodlivých zvířat v naší přírodě. Medvěda označilo za škodlivého 17 % místních a rysa 9,5 %. Kromě toho byly šelmy (především vlk a medvěd) za nežádoucí označovány často také z důvodu domnělé nebezpečnosti pro člověka. [14]
Ani v dnešní době není většina chovů v Beskydech dostatečně zabezpečená proti útokům vlků. Ti se sem přitom vrací už od 90. let a osvětové programy týkající se soužití s velkými šelmami tu probíhají od roku 1999. Účinná prevence škod na dobytku je pro poklidné soužití lidí s velkými šelmami zásadní.
V současné době se vlků v Beskydech vyskytuje víc než v dřívějších letech. V roce 2020 tak např. docházelo k výrazným škodám zpravidla na nezabezpečených chovech zejména v oblasti Třinecka a Horní Bečvy. Dohromady bylo v Moravskoslezském a Zlínském kraji v roce 2020 vlky zabito nebo muselo být utraceno 1078 ovcí, podle statistik ČSÚ se jich ale v obou krajích k 1. 4. 2021 chovalo 33 639. Celkový počet škod z roku 2020 za oba kraje, do nichž Beskydy zasahují, tak tvořil jen 3,2 % z celkového počtu chovaných ovcí. Je ale samozřejmě nutné vzít v úvahu, že z pohledu jednotlivých chovatelů, kteří ztráty utrpí, mohou být tyto škody velmi citelné. [15]
Hlavní překážky lepšího přijetí šelem lidmi
Provedený průzkum ukázal, že větší část veřejnosti má k velkým šelmám celkově neutrální až pozitivní postoj. Nejdůležitější důvody negativně ovlivňující vztah obyvatel k šelmám se ukázaly především tři:
- strach lidí z šelem, včetně rysa a vlka, ačkoli ve skutečnosti neexistuje z posledních několika století z Evropy věrohodný důkaz, že by tyto šelmy smrtelně či vážně zranily člověka;
- zmiňované škody způsobované na hospodářských zvířatech, ačkoliv primárním problémem je nedostatečné zabezpečení chovaného dobytka, nikoli přítomnost vlků;
- časté přesvědčení veřejnosti, že pro velké šelmy už u nás není vhodné prostředí. Kromě nedostatku informací o určité přizpůsobivosti šelem však byla důvodem skeptického názoru na možné soužití velkých šelem s lidmi také neochota přehodnotit zažité názory a předsudky.
Není to pravda.
Velké šelmy, především vlci a rysové, nepotřebují divočinu. Kupříkladu vlci se v Evropě vyskytují v hustě zalidněných zemích (např. Itálie) nebo v krajině značně pozměněné (Polsko, Německo). Také telemetrické sledování rysů ukázalo jejich trvalý výskyt v málo lesnaté krajině Pošumaví. Zřejmě nejsilnějším důkazem toho, že místo pro velké šelmy v naší přírodě zůstalo, je přirozené osídlení Beskyd , kam šelmy nikdo uměle nevracel (přišly ze Slovenska) a snad i úspěšné šíření rysů z reintrodukovaných populací na Šumavě. V současné době neprobíhá (ani není plánováno) žádné umělé vysazování, šelmy se šíří spontánně do oblastí, kde nalézají vhodné podmínky.
Jedná se o zvířata velmi přizpůsobivá a zejména vlci jsou schopni migrace až několik set (až 800) kilometrů. [1] Představa vlků a rysů, jejichž domovem jsou jen nejzachovalejší kouty divočiny, je scestná. Současný areál rozšíření vlka v Evropě je kombinací výskytu oblastí, kde nebyli vlci nikdy vyhubeni, a oblastí, které samovolně rekolonizovali. Pochopitelně i vlkům nejvíce vyhovují oblasti s vysokou lesnatostí a nízkou lidskou aktivitou, [2] ale pokud není antropogenní tlak příliš vysoký, vlci jsou schopni se přizpůsobit časoprostorovou segregací od lidí. V severovýchodním Polsku se vlci vyhýbají otevřeným biotopům, lidským sídlům a cestám více ve dne než v noci, kdy je zde lidská aktivita nízká nebo žádná [3] .
Také na základě přesných telemetrických dat z česko-bavorské, slovinské a švýcarské rysí populace byly identifikovány faktory, které jsou určující pro výskyt rysa ostrovida. Podobně jako vlci i rysi preferují lesnaté i bezlesé přírodní oblasti a vyhýbají se oblastem hustě osídleným lidmi. Modelování na základě reálných dat výskytu rysa ve zmíněných oblastech předpovědělo, že 92 % rozlohy Německa není pro rysa vhodným biotopem, ale zbývajících 24 tisíc km2 ponechává potenciální prostor pro zhruba 370 rysů. [4]
Podobně důkladná analýza zatím v českých podmínkách provedena nebyla, přesto je zřejmé, že vzhledem k vyšší lesnatosti a nižší hustotě osídlení má také Česká republika mnoho míst s dobrými podmínkami pro výskyt rysa ostrovida. Vědci jsou přesvědčeni, že vhodné biotopy, kde se mohou rysové dočasně vyskytovat, leží téměř ve všech oblastech s lesnatostí přes 30-50 %. Pro stálé a rozmnožující se populace jsou však vhodnější pouze horské oblasti s lesnatostí nad 50 %. [5] To potvrzuje i nedávný výzkum provedený v sousedním Polsku, kde se jako minimální požadavek pro výskyt rysa ostrovida ukázala lesnatost vyšší než 40 % a návaznost na území, kde se rys vyskytuje. [6]
Velké šelmy, které obývají domovské okrsky o rozloze stovek kilometrů čtverečních, není možné izolovat jen do prostorově omezených rezervací nebo národních parků. Bez propojení s dalšími oblastmi není žádný park v Evropě sám o sobě schopen udržet byť jen zbytkové populace velkých šelem. [7]Proto je důležité pokojné soužití lidí a velkých šelem i v dalším vhodném území, pokud mají v dlouhodobém horizontu tito chránění živočichové v Evropě přežít. Jinými slovy - vše závisí na toleranci a ochotě lidí připustit i v kulturní krajině s vyšším podílem lesa výskyt divokých vrcholových predátorů, jako je vlk nebo rys.
Cílem Hnutí DUHA Šelmy je, aby chránění živočichové v těchto oblastech nebyli bezdůvodně a v rozporu se zákonem likvidováni (případ Jeseníků, Labských pískovců) jen proto, že jistým zájmovým skupinám vadí. Do budoucna se samozřejmě nebráníme odstřelu nebo odchytu problémových jedinců, pokud se takoví vyskytnou. Mnohem účinnější, prozíravější a levnější řešení konfliktů však představuje prevence a osvěta, aby k žádným problémům v budoucnosti nedocházelo.
Jak napsala zooložka Správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy Dana Bartošová:
„Vztah veřejnosti ke kontroverzním živočichům je jistým odrazem kulturní a morální úrovně naší společnosti a jejího celkového vztahu k ochraně přírody.“
Návštěvníci šelmám v Beskydech většinou fandí…dokud je nepotkají
Analýzy mimo jiné ukázaly, že návštěvníci Beskyd byli k šelmám převážně tolerantní a mnohdy projevovali i své sympatie k nim, avšak postoje místních obyvatel, jež jsou z hlediska přežívání šelem v této oblasti důležitější, byly mnohem méně příznivé. Ze zaznamenaných názorů vyplynulo, že případné konflikty mezi šelmami a lidmi (či jejich zájmy) by byly významným impulsem ke změně současných bezproblémových i pozitivních postojů (návštěvníků i místních) směrem k negativním.
Potvrdilo se, že negativní (a částečně i lhostejný) vztah k šelmám vede k přehlížení a podpoře jejich nelegálního zabíjení a snižuje šanci na eliminaci pytláctví. Omezení nelegálního lovu šelem (jako nejvýznamnějšího faktoru, který je ohrožuje) tedy z velké části závisí na výsledcích osvětové práce s širokou veřejností. V konečném důsledku může být toto opatření v současnosti i mnohem důležitější než např. vědecký výzkum velkých šelem, neboť směřuje k tomu nejzákladnějšímu – uchránit šelmám život a vytvořit příznivé „společenské“ podmínky pro progresivní vývoj jejich populací. [16]
Vlci v hybridní válce - dezinformace a hoaxy
O vlcích vychází v současnosti až stovka vědeckých článků ročně. Nikdy jsme o těchto šelmách neměli tolik informací jako nyní, přesto je lidský postoj k nim z velké míry formován předsudky, pohádkami či zkušenostmi jiných lidí. Paradoxně, i přes obrovské množství seriózních informací, ovlivňuje názory lidí spíše to, co se k nim dostane nejsnáze. To jsou obvykle informace sdílené např. přes sociální sítě. Právě tam se zároveň nejsnáze šíří dezinformace, které často formují dnešní vztah lidí k vlkům nebo a dalším šelmám. Velký vliv mají také média, která ale z větší části informují hlavně o konfliktech nebo o způsobených škodách, podobně jako v případě medvědů na Slovensku.Tím řada lidí získává jednoznačný dojem, že vlk je problém a že řešení je snadné - vlka odstřelit.
Někdy se šíří i zcela nepravdivé informace - například videa vlků, kteří napadli uvázaného psa, původem z jiných zemí s naprosto odlišnými podmínkami (např. z Ruska), označená jako záběry z Beskyd, Šumavy apod. Hodně těchto informací se do dneška šíří formou řetězových emailů, které se rozposílají na stovky adres. Emaily obvykle obsahují věty typu: „oficiální informace nejsou pravdivé, ve skutečnosti je to jinak," a forma zprávy jim tak dodává určitou nálepku exkluzivity. Proto je vhodné všechny informace bez jasného zdroje ověřovat, případně oslovit nás na emailu info@selmy.cz.
